Osobnosti

CHRISTIAN, FRANZ, EBERHARDT ze Svitav, kteří v letech 1361, 1387 a 1389 obdrželi doktorát na Karlově univerzitě v Praze.  Jsou prvními písemně doloženými osobnostmi, jež dosáhly akademického titulu.

JAN ze SVITAV
Katolický kněz a kazatel. V roce 1424 opouští Svitavy a později působil v Brně při kostele sv. Jakuba, odkud se vydal do Říma.  V Brně se podílel na vytvoření rozsáhlého kodexu Katholicon, který je uložen v Muzeu města Brna.

MARCUS HABERHAUER
Narodil se 1746 ve Svitavách. Stal se benediktinským mnichem a působil v klášteře v Rajhradě. Svůj život zasvětil hudbě. Zkomponoval na 130 skladeb a složil přes 50 mší sv.

JOHANN DITTMANN (1780, Dzieržoniow (Polsko) – 1847, Svitavy)
Malíř, autor mnoha obrazů se sakrální i světskou tematikou.
Po studiích v pruském Slezsku se v roce 1805 usadil v Moravské Třebové, kde získal zakázky pro františkánský klášter a vyhotovil i několik portrétů měšťanů. Inspiroval se i motivy antické mytologie. V roce 1818 přemístil svou dílnu do Svitav, kde pracoval nejen na obrazech určených do svitavských kostelů, ale vytvářel díla i pro jiná města jako byla Olomouc, Mohelnice a Kostelec na Hané. Jeho obrazy zdobí kostely a kaple na celém Svitavsku a Poličsku. Zdařilé a cenné byly i jeho restaurátorské práce na sakrálních obrazech starých mistrů. Je autorem mnoha malovaných střeleckých terčů, procesních korouhví a drobných portrétů, které se dnes nacházejí ve sbírkách svitavského muzea.

VALENTIN OSWALD OTTENDORFER (1826, Svitavy – 1900, New York)
Mecenáš města Svitav, po emigraci do USA štědrý podporovatel života německé menšiny v New Yorku a demokratický politik.
Vystudoval filozofii ve Vídni a práva na pražské univerzitě. V roce 1848 se aktivně účastnil studentských bouří a v roce 1850 byl donucen k emigraci do New Yorku. Po těžkých začátcích nastoupil do redakce novin New Yorker Staatszeitung, jichž se posléze stal spolumajitelem. Aktivně pracoval v německém krajanském hnutí, zastával vysoké politické funkce v Demokratické straně, kandidoval na post starosty New Yorku  a štědře podporoval charitativní a osvětovou činnost v USA. Na své rodné město nikdy nezapomněl a z jeho darů byly postaveny důležité městské instituce – nemocnice, sirotčinec a chudobinec a reálná škola. Nejvýznamnějším činem se stalo postavení a otevření veřejné knihovny a čítárny v roce 1892 jako největšího německého ústavu tohoto druhu na Moravě.

JOHANN BUDIG  (1832, Mor. Třebová – 1915, Svitavy)
Starosta a mecenáš města.
Narodil se v Moravské Třebové. Zde vystudoval piaristické gymnázium. Ve studiích pokračoval na Vídeňské univerzitě, kde se věnoval právu. V roce 1863 se přestěhoval do Svitav, kde byl po třikráte zvolen starostou města. Za svoje poslání pokládal vybudování svitavské nemocnice a zřízení vodovodu pro obytné domy i pro továrny. Pro svůj záměr získal Oswalda Ottendorfera, který poskytl městu významnou finanční podporu pro zřízení nemocnice v roce 1883. Johann Budig byl zvolen poslancem rakouského parlamentu, kde působil v letech 1876 - 1885. Z jeho rozsáhlé podnikatelské činnosti je důležitá stavba elektrárny, kterou věnoval městu v roce 1911 a přestavba hostince „Zur Goldene Krone“ na reprezentativní hotel „Stadthof“ - dnešní Městský dvůr. Přestavba proběhla v roce 1896.

PROF. ALEXANDER MAKOWSKY (1833, Svitavy – 1908, Brno)
Profesor a rektor Vysokého učení technického v Brně, spoluautor projektu březovského vodovodu.
Pocházel z významné svitavské rodiny, jeho bratr Konstantin byl starostou Svitav a druhý bratr Alois ředitelem brněnské policie a člen městské rady.  Alexander se po ukončení studií na Technickém institutu v Brně stal učitelem přírodních věd a geografie na středních školách a posléze na německé technice v Brně, která získala statut vysoké školy. Získal místo děkana katedry chemie. V letech 1878 –79 působil jako rektor VUT v Brně a spolupracoval s zakladateli moderní archeologie a antropologie J. Wankelem, K. Kořistkou a G. Mendlem. Stal se předkladatelem projektu brněnského vodovodu a podílel se na výzkumných pracích v prameništi Březová nad Svitavou a Muzlov. Zastával i mnoho veřejných funkcí a byl členem přírodovědných společností a spolků. V roce 1905 byl jmenován čestným občanem města Brna, dvorním radou a stal se nositelem řady státních vyznamenání.

CARL LICK (1859, Svitavy – 1935, Svitavy)
Ředitel spořitelny, starosta a čestný občan města, historik a kronikář.
Narodil se ve Svitavách. Po ukončení  studií pracoval v advokátní kanceláři. Díky své znalosti finančního práva byl jmenován ředitelem Městské spořitelny. Brzy patřil k předním představitelům rakouského a později československého peněžnictví. V roce 1918 byl zvolen starostou města Svitav. Tento úřad zastával do roku 1935. Věnoval se historii a pramennému studiu dějin města Svitav a okolí. Z jeho pera pocházejí dosud nepřekonané „Geschichte der Stadt Zwittau und ihre Umgebung“ z roku 1910.  Rovněž napsal biografii V.O. Ottendorfera.

OSKAR SCHINDLER  (1908, Svitavy – 1974, Hildesheim (SRN))
Zachránce života 1200 židovských vězňů během druhé světové války.
Jeho život byl naplněn světáctvím. Stal se agentem německé špionážní služby a členem nacistické strany. V roce 1939 odešel do okupovaného Polska, kde začal podnikat. Ve své továrně využívá židovské vězně jako levnou pracovní sílu. V roce 1943 začal spolupracovat se sionistickými organizacemi a materiálně podporoval své dělníky. V roce 1944 hrozilo zavření jeho továrny a likvidace židovských dělníků. Pomocí známého Schindlerova seznamu zorganizoval transfer svých zaměstnanců do Brněnce nedaleko Svitav, kde byla zřízena továrna společně s koncentračním táborem. Schindler, společně se svou ženou Emílií, pečoval o vězně až do osvobození tábora v květnu 1945. Oskar Schindler se po válce stal nositelem mnoha čestných ocenění za záchranu lidského života a mírových cen. Byl nositelem titulu Spravedlivý mezi národy. Jeho životní příběh se  stal světoznámým v souvislosti s velkofilmem Stevena Spielberga Schindlerův seznam z roku 1993. 

P. ENGELMAR UNZEITIG (1911, Hradec nad Svitavou – 1945, KT Dachau)
Kněz, mučedník lásky k bližnímu, přezdívaný Anděl z Dachau.
Po gymnáziu v Reimlingen v diecézi Würzburg nastoupil studia teologie a filozofie na univerzitě ve Würzburgu, noviciát  strávil v Holandsku a v roce 1939 byl vysvěcen na kněze. Působil jako administrátor ve Zvonkově na Šumavě, kde jej v roce 1941 zatklo gestapo a po výsleších byl převezen do koncentračního tábora v Dachau. V únoru 1945 se dobrovolně přihlásil k ošetřování ruských vězňů nakažených tyfem. Sám se nakazil a zemřel krátce před osvobozením tábora americkou armádou.    

PROF. VIKTOR FELBER (1880, Svitavy – 1942, Praha)
Profesor, rektor ČVUT v Praze, aktivní člen protifašistického odboje.
Po studiích strojního inženýrství na České vysoké školy technické v Praze a matematiky na Karlově univerzitě byl v roce 1911 jmenován profesorem technické mechaniky. V letech 1930 – 31 zastával funkci rektora ČVUT. Stal se členem mnoha vědeckých a zájmových institucí a spolků. Ve svých spisech se orientoval nejen na problematiku svého oboru, ale také na etické otázky a systém vzdělávání. Za svou činnost v domácím odboji byl, společně se svým synem Juliem, v době stanného práva po atentátu na R. Heydricha popraven na kobyliské střelnici v Praze.  

ALOIS PETRUS (1889, Skuteč – 1968, Svitavy)
Výtvarník, řezbář.
Po vyučení v Litomyšli odešel do Příbrami a do Valašského Meziříčí, kde studuje mistrovskou školu. V roce 1913 odešel do Třebíče, kde vyrábí nábytek a bytové doplňky. V roce 1918 založil Umělecko - průmyslové dílny pro bytovou kulturu a speciální loutkářský závod, jediný svého druhu v Československu. Své výrobky a hračky vystavoval na mnoha zahraničních výstavách. V období hospodářské krize přišel o svůj majetek a dílny, a vyráběl pouze drobné práce na zakázku. V roce 1945 přišel do Svitav, kde si zařídil dílnu a ateliér. Vyřezával bohatě zdobená výroční tabla, plakety, spolkové štíty a podílí se na restaurování uměleckých památek. Až do své smrti se věnoval práci s mládeží a loutkovému divadlu.