Od počátků do konce 15. století

I. KALENDÁRIUM DĚJIN MĚSTA SVITAVY

Sestavili: © Radoslav Fikejz a Vladimír Velešík
Zdroj: Fikejz, Radoslav – Velešík, Vladimír: Kronika města Svitavy. Svitavy 2006

Od počátků do konce 15. století

889
V jedné z nejstarších listin, uložených v malé sanktusové věžičce na střeše kostela Navštívení Panny Marie na svitavském náměstí,je poznámka o tom, že na místě  kostela sloužili mši svatou slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Je tedy možné, že zde byla nějaká osada. Žádná úspěšná archeologická prospekce sice neproběhla, ale je zřejmé, že první zpráva je smyšlenkou. Sv. Konstantin - Cyril zemřel v Římě 14. února 869 a sv. Metoděj na Moravě 6. dubna 885.

894 
Připomínka Svitav v kronice Václava Hájka z Libočan se sice váže k údajnému křtu Bořivoje, ale k tomu došlo asi kolem roku 874. Hájakovo datování bývá v nejstarších dějinách často chybné.

981
Zápis v Kosmově Kronice české připomněl úmrtí knížete Slavníka (otce sv. Vojtěcha) a vymezil hranice jeho knížectví: „...k východu proti zemi moravské hrad pod pomezním hvozdem ležící, jménem Litomyšl, až k potoku Svitavě tekoucímu středem hvozdu..." Kosmovo datování sice bývá často chybné, ale naznačilo, že řeka Svitavy musela být takto nazvána pře rokem Kosmova úmrtí, tedy před rokem 1125.

993
Zmíňováno jakési knížecí mýto, ležící u cesty na dnešní Ostrý Kámen v blízkosti řeky Svitavy, snad v okolí dnešního města.

kolem r. 1063
Kníže Vratislav II. zřídil v Olomouci druhé biskupství v českých zemích. Toto biskupství sehrálo do roku 1848 významnou roli ve svitavských dějinách.

1145
Emancipační snahy olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka o vybudování na světské moci nezávislé církve narazily na odpor moravských údělných knížat. Otevřený boj vypukl v r. 1145, když se biskup v doprovodu olomouckého knížete Oty vydal do Říma, kde měl jednat o církevních záležitostech. Biskup s doprovodem přenocoval na svém dvorci v Jaroměřicích. Konrád Znojemský, Vratislav Brněnský, bratr Vladislava II Děpolt se svými družinami a některými sesazenými církevními hodnostáři v noci dvorec přepadli. Biskup byl včas varován, utekl přes plot do houští za statkem a tam se do rána ukryl. Druhého dne jej, převlečeného v selských šatech, jeho poddaný vyvezl ze země do Litomyšle, možná, že přes Svitavy. Odtud se v doprovodu vojenské družiny Vladislava II. dostal do Prahy. Útok byl potrestán papežskou klatbou.

kolem r. 1150
V Litomyšli se usadil premonstrátský řád. Premonstráti započali s kolonizací oblasti pohraničního lesa mezi Čechami a Moravou a zřejmě založili svitavský kostel sv. Jiljí nad pohraniční osadou, kterou pozdější listiny nazývají Stará Svitava.

1167
20. ledna byla sepsána listina krále Vladislava I.,,kterou král vzal v ochranu premonstrátský řád v Litomyšli, potvrdil jeho majetek a daroval mu nový: „...celý les od místa zvaného Přeseka se všemi lukami až k řece, která se nazývá Svitava" . Listina, která byla sepsána snad třemi písaři, musela vzniknout někdy v letech 1197 - 1245, kdy ji konfirmoval král Václav I.
1169
Král Vladislav II. daroval prvorozenému synu Bedřichovi správu statků olomouckého knížectví ve společném držení s moravským kancléřem Valentinem.

1172
Kolem roku 1172 daroval kníže Bedřich klášteru Hradisko u Olomouce osadu Svitavu, ležící v úsobrnské provincii s kostelem, trhem a obcemi v okolí. Autorem tohoto tvrzení byl biskup Jan Dubravius, který údaj našel u biskupa Engelberta (1194 - 1199). Je možné, že se v této době rozhořel územní spor, který musel být stvrzován listinnými falzy, které byly protivahou falza z roku 1167. Někdy za Bedřichova panování však mohlo dojít k donaci Svitav olomouckým biskupům, ale mnohem pravděpodobněju k darovacímu aktuální došlo až za vlády Bedřichových nástupců -  markrabat a knížat Konráda II. Oty a Václava II. v meziletí 1189 - 1192. Písemná stvrzení darovacích aktů ať již premonstrátskému konventu v Litomyšli, či olomouckým biskupům, v sobě zahrnovaly územní nároky obou stran, které vyústily v otevřený konflikt. 
Existuje ještě jedna hypotéza k vysvětlení významu popisovaných listin. Tou by mohla být chyba v interpretaci sporného místa osady Svitavy. Je totiž možné, že se po celou dobu jednalo o ves Svitávku v úsobrnském okrese a historikové ji pokládali za pozdější město Svitavy. Tomu nasvědčuje i Palackého přepis  listiny z roku 1250.

1221
V listinách se objevilo pojmenování Ort Switawia, což bylo buď pojmenování Starých Svitav, nebo Svitávky u Letovic.   
Toho roku je datována listina krále Přemysla I. pro světelský klášter v Rakousích, která byla sepsána  „in Switauis.“ O možnosti, že by se mohlo jednat spíše o Svitávku, než o Svitavy spekuloval svitavský historik C. Lick.

kolem r. 1250
Tehdy mohla vzniknout osada na pravém břehu řeky Svitavy s kostelem navštívení P. Marie.

1256
6. listopadu byla datována listina nazývaná zakládací listinou města. Je to nejstarší dokument, v němž se píše přímo o Svitavách. Listina řeší územní spor mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka a litomyšlským premonstrátským klášterem. Text rozlišuje osadu Stará Svitava a biskupské městečko Svitavu. Existovaly tedy dvoje Svitavy - tj, původní stará osada u kostela sv. Jiljí (mohla také vzniknout na místě dnešních Čtyřiceti Lánů a v tu dobu mohla být pustá) a městečko založené olomouckým biskupem. Spor byl vyřešen tím, že oblast Svitavska byla definitivně přiznána biskupovi, právo dosazovat kněze na fary (existující i v budoucnu vzniklé) premonstrátům. Svitavský kněz pak měl spolu s biskupským rychtářem předsedat svitavskému soudu. I tato listina má některé podezřelé rysy. Přinejmenším je formulována značně nejasně. Nicméně je to právní doklad, že město se s malými přestávkami stalo součástí panství olomouckých biskupů a v tomto vztahu setrvalo až do roku 1848.   

1265
Král Přemysl Otakar II. zakázal kupcům používat novou stezku vedoucí přes Svitavy do Litomyšle a procházející Brlenkou. Stezka (něm. Brünnersteig) se vyhýbala královskému městu Poličce a král se musel zasadit o to, aby kupci dodržovali původní zemskou stezku spojující Brno a Vysoké Mýto. Zdá se, že takový zákaz byl lichý, protože kupci jezdili dál přes Svitavy a Brlenku do Litomyšle, Stezka navíc byla  roku 1285 v privilegiu pro Březovou nazývána velikou a slavnou cestou.

1266
V tomto roce byl lokátor Oldřich pověřen založením osady nazvané Hermannsdorf, později Hermersdorf, dnes Kamenná Horka. Svědkem založení byl svitavský rychtář Helembert von Thurm, blízký spolupracovník biskupa Bruna. Je to první historicky doložená osobnost, která působila ve městě. Zásluhou rychtáře přicházeli do Svitav kolonisté z přelidněného Vestfálska, jehož prostředí Thrum důvěrně znal. Lze tedy konstatovat, že biskup a lokátor měli hlavní zásluhu na vytváření německého charakteru Svitavska

1267
V závěti biskupa Bruna je důležitý odkaz na konec jeho kolonizační činnosti v okolí Svitav. .Je jisté, že olomoucké biskupství se stalo vítězem nad premonstrátským konventem v Litomyšli, byť za ním stála pražská diecéze.

1269
K 10. dubnu byla datována listina, kterou král Přemysl Otakar II. potvrdil listinu z 6. listopadu 1256. I tato listina má však některé rysy dobového padělku.
Král řešil stížnost opata Štěpána a konventu litomyšlského kláštera na nelegální zábor jeho území někde v okolí Poličky. Dokument konstatuje, že "... in bonis Poliska et terminis circum adiacentibus, videlicet ab ortu Dezne usque ad fluvium Zwratkam, deinde inferius usque ryvum Strahwiov et abinde  contra Albos lapides et usque od fluvium Zwytauam, per fideles nostros Hermannum et Ymmrammum et quosdam  alios violenter actenus occupatis..."
Pro Svitavy bylo důležité určení a lokalizace jižní hranice panství litomyšlského kláštera - tedy "...od pramene Desné k řece Svratce a po jejím toku až k potoku Strachujov, odtud k místu nazývanému Bílé kameny a dále k řece Svitavě..."  Podkladem k listině bylo dobové falzum s datem 1073.      

1270
K roku 1270 je doložen Hradec nad Svitavou. V té době měl už farní kostel, zasvěcený sv. Kateřině.

1277
V roce 1277 datuje biskup Bruno ze Schauenburku jednu ze svých listin ve Svitavách. Toho roku tedy město navštívil.

1283
Z tohoto roku pocházela zpráva o starém opevnění Svitav, o jehož podobě nejsou řádné bližší informace.  .

1285 - 1286
Svitavy ohrozil loupeživý rytíř Friedrich ze Šumburku.

1289
V Praze 6. února se český král Václav II. dohodl s míšeňským markrabětem Friedrichem Clemensem o směně statků po Závišovi z Falkenštejna a jeho syna Ješka. Markrabě se ocitl ve nástupnických sporech o drážďanské dědictví se staršími bratry, a protože prozatím neměl šanci si dědictví udržet, obrátil se na českého krále. Jednání vedl Ota z Benburka a Václav nabídl jistou směnu. Drážďanské panství mělo být českým králem vyměněno právě za statky Záviše ve východních Čechách a týkalo se Svitavy, litomyšlského kláštera a Vysokého Mýta. Celkový roční důchod tohoto knížectví měl činit 4 500 hřiven stříbra. Výměna měla proběhnout 10. dubna 1289, ale nikdy k ní nedošlo, neboť obě strany směňovaly majetky, které jim nepatřily.

1298
Opat Oldřich (Ulrich) daroval litomyšlskému konventu příjmy ze Svitav, Lačnova a Kamenné Horky, a to 13 kop grošů ročního úroku ke stravování chudých a mnichů. Za tento požitek se mniši zavázali, že budou sloužit každoročně tři Mše svaté za zakladatele kláštera. Ještě v listině litomyšlského biskupství z roku 1398 se objevuje tento plat pod jménem Pitantia - Zins. Snad zde by mohl být počátek platu pro svitavský špitál. 

1318 - 1326
Za biskupa Konráda proveden soupis lén olomouckého kostela. Soupis byl řazen podle provincií a nachaázejí se v něm první zmínky o okolních obcích. Svitav se týká oddíl Provincia Czwittavisis.

1322
V roce 1322 dovolil král Jan Lucemburský olomouckému biskupu Konrádovi I., řečenému Bavorovi, mít ve Svitavách „jednoho Žida lichevního". Křesťanům byl totiž papežským nařízením zapovězen obchod s penězi. Tuto funkci vykonávali ve středověké křesťanské společnosti Židé.

kolem 1325
Rychtář Christian prodal práva na svitavskou rychtu Gerlachovi.

1329
4. května obnovil biskup Jindřich III. stará práva lačnovské rychty. Ves Lačnov byla tedy mnohem starší a dle odkazu v listině na biskupa Bruna musela vzniknout při druhé kolonizaci ve 13. století. Jméno osady pochází ze slovanského slova „laka“, označující bažinu, z níž vyvěrá potok. Je docela možné, že původní strážní osada kupecké stezky zanikla a na jejím místě byla za biskupa Bruna obnovena ves nová. Možný je i kořen slovanského slova „lačen“ ve významu „lačný“.

1330
Od 21. ledna získaly Svitavy velmi důležitou listinu. Bylo jí obnovené privilegium na svitavskou rychtu, které biskup Hynek Žák z Dubé udělil rychtáři Gerlachovi. Víme z něj, že privilegium na svitavskou rychtu vydal už kdysi biskup Bruno a také, že to byla rychta bohatá. V privilegiu se rovněž píše, že ves Čtyřicet Lánů vznikla spolu s biskupským městem Svitavy a náleží do pravomoci svitavské rychty.

1344
V roce 1344 na žádost budoucího císaře a krále Karla IV. bylo zřízeno biskupství v Litomyšli. Kanovníky biskupské kapituly, tj. sborem kněží při biskupství, se stali litomyšlští premonstráti, z nichž jeden byl vždy svitavským farářem. Známe z nich faráře Radimíra (první známý svitavský farář), Dominika, Petra a Wenzla z Moraschitz.

1349
3. března byla v Pustoměři vydána listina biskupa Jana VII., řečeného Volek, kterou byla zastavena svitavská rychta blanenskému purkrabí Mikuláši, synu Bruna, někdejšího lenníka olomouckého biskupa a moravského komořího, a jeho bratranci Mikuláši. Úřad získali za jejich finanční podporu při obnově biskupského hradu Blansko. Smlouva byla výsledkem splátky půjčky, kterou ddostal biskup od Břeňka z Hirsteinu ve výši 320 hřiven pražských grošů. Splátka byla rozdělena na částku 170 hřiven a společnou držbu svitavské rychty se všemi požitky a svobodami. Zda noví majitelé rychty svůj úřad zastávali nelze díky nedostatků jiných pramenů spolelivě doložit.

1350
Mor na Moravě, zemřela většina obyvatel Brna

4. listopadu marně žádala litomyšlská biskupská kapitula římského papeže Klimenta VI. o připojení svitavského kostela k litomyšlské diecézi. Město zůstalo v majetku olomouckých biskupů.

1354
Olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi listinou, datovanou 1. listopadu v Modřicích, prodal svitavskou rychtu Konrádovi z Litomyšle (!) za 200 hřiven pražských grošů. Sice nevíme, kdy biskup získal rychtu zpět od dob své zástavy roku 1349, ale zmiňovaná listina obsahovala podrobný popis majetku rychty a její výsady a rozšiřování. Zvýšil se i poplatek z mlýna Kastenmühl, který patřil k nejstarším připomínaným mlýnům ve městě.  Nacházel se na předměstí, v místech pozdějšího Mlýnského rybníka, později rybníka zvaného Schwemmteich.
Oproti privilegiu z roku 1330 existoval v rozpor v pozemkové držbě rychty. Je výslovně uveden majetek 4 lány s 3 pruty polí, ale v roce 1354 se píše „quatuor laneis praeter tres virgas“ - tedy pouze o 4 lánech. Navíc je zmíněna „velká, v horní části před městem ležící, louka“. Celková kupní cena rychty se vyšplhala na 200 kop pražských grošů.
Nedostatek důkazů nás ovšem vede k doměnce, že prodej svitavské rychty probíhal odlišným způsobem, než vypovídá dotyčná listina. (viz rok 1390)

1357 - 1376
V listinách litomyšlského kláštera premonstrátů se objevuje člen kapituly Radimír, první jméném známý svitavský farář.

1361
Toho roku získal doktorát Karlovy univerzity Christián ze Svitav. Tuto hodnost dosáhli ještě Franz v roce 1387 a Eberhard v roce 1389.

1389
K tomuto datu je doloženo jméno provinčního rychtáře ze Svitav, Václava, který 10. dubna zakoupil od zadluženého biskupa Mikuláše pohledávky a úrok na lidech v Hradci nad Svitavou (ten byl splatný oltáři Těla Kristova ve svitavském kostele).. Touto transakcí biskup obdržel sumu 27 kop grošů.

Jakýsi sedlák Bernard Žák z Hradce vyženil sňatkem ze Sofií lán pole v Lačnově. kde byl jako majitel pozemků připomínán roku 1403. Zmínka jedokladem těsnějšího vztahu města a jeho zemědělského zázemí. Plat z těchto pozemků neplynul do městské pokladny, ale olomouckému biskupství, které Lačnov vlastnilo.

7. prosince získali svitavští měšťané od biskupa Mikuláše z Rýzmburka testamentární právo neboli právo odúmrti: Do té doby připadly biskupství majetky všech, kteří zemřeli bez přímých dědiců. Nyní mohli měšťané majetek svobodně odkazovat tomu, kdo alespoň rok pobýval ve městě. Témto privilegiem biskup rovněž usiloval o to, aby měšťané lépe město opevnili kamennými hradbami s věžemi, parkány, branami a příkopy. Privilegium se za pozdějších válek ztratilo.

1390
Listina olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka na hradě Mírově, datovaná po 30. listopadu potvrzovala prodej svitavské rychty se všemi právy a požitky, získané rychtářem Johannem. Kupujícím byl svitavský měšťan Konrád z Litomyšle. Částka, kterou za rychtu vyplatil, byla 380 kop pražských grošů.
Již v roce 1354 se v listině objevilo jméno Konráda z Litomyšle jako kupce svitavské rychty, ale zřejmě k transakci nedošlo. Mnohem pravděpodobnější se jeví varianta, že rychtu prodal biskup v roce 1354 fojtovi Johannovi, a ten ji roku 1390 prodal za výhodnějších podmínek řečenému Konrádovi. Na strvrzení prodeje byly vydány současně dvě listiny, z nichž jedna, což bývalo dobovým zvykem, byla zpětně datována rokem 1354. Je také možné, že dotyčná listina byla zhotovena na žádost rychtáře Johanna a měla za úkol potvrdit majetek rychty k účelu dalšího prodeje. Zajímavá jsou i jména svědků z roku 1390, kde je uveden svitavský Provinzial Wenzeslaus a jakýsi Stefan Bavarus. Jelikož byly Svitavy označovány jsko „provincie“ či „správní obvod“ olomouckého biskupství, známe tedy jména vrchnostenských úředníků. Nad to by Stefan Bavarus mohl být totožný s vlastníkem 4 lánů polí před městem, který je doložen roku 1403 jako biskupský lenník jménem Stefan Pair, resp. Baier.  Polnosti bývaly označovány jako Baieräcker.  Právní akt prodeje rychty byl 1. prosince 1390 stvrzen listinou biskupa Mikuláše, v níž bylo potvrzeno  privilegium z roku 1330.

Někdejší svitavský rychtář Johann, řečený Starý, se svou zákonnou manželkou Vaňkou koupil za 280 hřiven pražských denárů moravského počtu roční úrok 40 hřiven, plynoucích z osady Čtyřicet Lánů. Roční úrok měl být proplácen bez odkladu po 20 hřivnách (ke sv. Jiří) a po 20 (ke sv. Gallu). Úrok měl být vyplácen až do smrti rychtáře nebo jeho ženy. Pak se měl vrátit zpět k biskupovi. Dále se biskup zavázal poskytnout Johannu a Vaňce svobodný dům ve městě. Dům však musel být vystavěn jejich nákladem, přičemž mohli použít stavební a palivové dřevo z biskupského lesíka u Svitav.

1394
Listina, datovaná  4. dubna v Kroměříži, „sabbato ante Judica anno domini 1394“potvrdila, že bývalý rychtář Johann měl ve vlastnictví lenní dvůr v Hradci nad Svitavou, který prodal se svolením biskupa za 90 hřiven  nám známému Bernardu Žákovi. Částka byla pravděpodobně použita jako záloha na sumu 280 hřiven, za kterou si Johann koupil výše zmíněný roční úrok. Po této transakci se Johann se ženou přestěhoval do Svitav.  Do roku 1515 je to poslední zpráva o dědičné svitavské rychtě.

1397 - 1403
Olomouckým biskupem se stal Jan Mráz.
Pocházel ze zemanské rodiny ze Skočic u Klatov. Před nástupem na biskupský stolec byl proboštem křižovníků Božího hrobu na Zderaze, v letech 1392 - 1397 biskupem v braniborské Lubuši (Lebus) a současně členem královské rady Václava IV. V té době dosáhl dluh olomoucké kapituly, jehož věřitelem byla papežská kurie, až 16 500 zlatých a Mrázovi nezbylo než dál zastavovat biskupské majetky.

1398
V listině datované 19. srpna v Litomyšli se praví, že "Svitavy leží v olomoucké diecézi a jsou zavázány platit litomyšlskému biskupu dvakrát v roce 6 kop bez 4 grošů."

1399
Král Václav IV. povolil olomouckému biskupu Janu X. zřídit ve Svitavách mýtní a celní stanici. Výběrem poplatků se měla zlepšit ekonomická situace biskupství.

První zmínka o Šibeničním lese a o hrdelním právu ve Svitavách. Zmínku najdeme u A. T. Rausensteina, ale skutečně první záznam o vykonávaní hrdelního práva je na první straně městské knihy „B“, datované kolem roku 1550.

1402
2. února svitavský rychtář a konšelé se museli zaručit za biskupský dluh.

1403 - 1408
Byl investován nový olomoucký biskup, a to Lacek z Kravař.
V období vlády Lucemburků to byl jediný biskup, který pocházel z Moravy. Jeho soukromý majetek mu umožnil splatit část dluhů biskupství a vyplatit zastavené majetky Mírov, Mohelnici, Modřice, Osoblahu a Svitavy.

1408 - 1413
Olomouckým biskupem se stal Konrád z Vechty.

1408
Svitavský rychtář Konrád (Kunlin) z Litomyšle předal rychtářský úřad svému synu Petrovi, jenž jej v listopadu t. r. přijal v léno.

1411
V dopise  litomyšlské kapituly z 9. prosince  svědčil Dominik ve prospěch Heinricha von Rosenberg. Dopis byl vyhotoven ve Svitavách a nabízí doměnku, že Dominik byl svitavským farářem. Bližší informace však nejsou známy.

1416
12. srpna zemřel ve Svitavách olomoucký biskup Václav Králík z Buřenic.

1419
Z tohoto roku pochází zpráva o smrti Petera, rektora  svitavského farního kostela. Listinou z 13. června 1419 byl jmenován jeho nástupce Václav z Morašic, člen litomyšlské kapituly, Je to poslední jménem známý farář předhusitského období.

1421
V dubnu roku 1421 vytáhla spojená husitská vojska, tvořená pražany, orebity a tábory, do východních Čech. Po dobytí Chrudimi se však oddíly na krátký čas rozdělily. Pražané zamířili k Vysokému Mýtu, Žižka s tábory k Poličce. Obě města se vzdala a opět spojené vojsko vytáhlo k Litomyšli. Pražané byli u Mýta posíleni oddílem Oldřicha Vaváka z Hradce. Po poddání se Litomyšle vytáhli pražané proti Svitavám a Hrádku u Jevíčka. Obě města se vzdala a byli sem dosazeni husitští hejtmané. V případě Svitav orebita Diviš Bořek z Miletínka, který v té době ovládal Chrudim, Mýto i Litomyšl.

Do Svitav se z obavy před husity uchýlila litomyšlská biskupská kapitula biskupa Aleše z Březí († 1442).

Husitský hejtman Václav z Kravař táhl v listopadu 1421 z Moravy  a objevil se před Svitavami, ale město ušetřil, když se Svitavští přiklonili k novému učení. 

1422
Nejistá je zpráva olomouckého biskupa Jana Dubravia o Žižkově tažení do nitra Moravy. Po bitvě u Německého Brodu husitský hejtman dobýval mnohá města, kde se mu poddávali přátelé kalicha..Opanoval Mohelnici a Ivančice a poté se vrátil do ležení u Kroměříže.
Je jisté, že bitva u Německého Brodu se strhla v lednu 1422, ale další cesta husitských oddílů je značně problematická. Podle Starých letopisů českých se hned po této bitvě uskutečnilo tažení ke Svitavám.

1423
V roce 1423 vytáhli pražané a orebité na Moravu. Tažení bylo zahájeno pravděpodobně u Litomyšle a pokračovalo přes Svitavy.  U Kroměříže se spojená husitská vojska střetla s biskupem Janem Železným. Ve vražedné bitvě s těžkými ztrátami na obou stranách byl biskup poražen. Výprava by byla mnohem úspěšnější, kdyby se nemusela rychle vracet kvůli poplašné zprávě, že Žižka zatím svému spojenci Diviši Bořkovi z Miletínka obsadil „jeho" Hradec Králové - centrum orebitů. Husitské houfy táhly zpět k Litomyšli, tudíž i přes Svitavy.

Tomáš Pešina z Čechorodu ve svém díle připomíná, že toho roku vytáhl Václav z Boskovic a Černé Hory proti Brnu, takže olomoucký biskup se musel spojit s třebíčským opatem Benešem z Lomnice. Dne 16. května byl dobyt hrad Černá Hora a husité se obrátili pod vedením Viktorína z Kunštátu, Bočka z Dohalic a Bedřicha ze Strážnice z Čech na Moravu, kde dobyli město Svitavy, čímž donutili královské vojsko, aby se hotovilo k obraně Brna.

1424
Opustil kostel sv. Jakuba v Brně německý kazatel Jan (Johann) ze Svitav, autor opisu díla Jana z Janova Katholicon. Rukopis na pergamenu je dnes jedním z nejcennějších pokladů Archivu města Brna.  

Svitavský městský písař zapsal v roce 1654 do jedné z městských knih krátký odstavec, v němž se praví, že „v roce 1424 vyplenil město Žižka, táboritů nebo husitů loupeživý generál."
Žižka se svým vojskem a pražany vytáhl v tomto roce na Moravu, nikoli však přes Svitavy, navíc u Přibyslavi zemřel. Výprava pak pokračovala dále a počínala si krvavěji než obvykle, když místo Žižkovo zaujal „krvavý" Jan Hvězda z Vícemilic, řečený Bzdinka.Tehdy došlo i k vzpomínanému vyvraždění všech mužů v Mohelnici. Tato výprava se zřejmě opět vracela přes Svitavy. A to je asi ono plenění města, ale bez Žižky. Svitavy však nebyly zničeny zcela, pouze vyloupeny a poškozeny. 

1425
Svitavy ovládl toho roku husitský šlechtic Jeník z Vedonic, tedy Jeník z Mečkova a Uherska, pozdější slavný velitel vozových hradeb Jiříka z Poděbrad a též dobyvatel litomyšlského hradu.

1436
Svitav se zmocnil Vok ze Sovince. Tím porušil zemský mír, ale markrabě Albrecht mu udělil amnestii. Navíc obdržel pan Vok pro "své město" povolení podávat v kostelích nejsvětější Svátost „pod obojí".

1437
Města se zmocnil jiný husitský hejtman Pardus z Vratkova a Rychenburka. Když však zkoušel své štěstí ještě před hradbami Litovle, byl zajat. Později byl na základě rozhodnutí zemských stavů propuštěn a  město Svitavy musel odevzdat biskupovi.

1439
Ve městě byla zaznamenána epidemie moru.

1448
V listině datované  5. března v Olomouci se uvádí, že Svitavy byly toho roku dány olomouckým biskupem Pavlem z Miličína (1434 - 1450) v zástavu za věrné finanční služby Přeclavu z Petrovic. Biskup přenechal Přeclavovi příjem z městské dávky ve Svitavách v roční výši 15 kop.
Vzápětí však bylo rozhodnutí zrušeno, Přeclav odškodněn a Svitavy dostal do správy Jaroslav ze Schelenberka. Tento akt byl stvrzen listinou ze 6. listopadu v Brně, podle níž olomoucký biskup Pavel z Miličína postoupil Jaroslavovi ze Schelenberka hrad Mírov, město Mohelnici a svitavské panství se všemi příjmy kromě 15 kop gr. platu, zapsaného předtím Přeclavovi z Petrovic s výhradou, že biskupovi bude ponechána duchovní správa. Současně s touto změnou byl odvolán provinční rychtář a správní centrum svitavsko-mírovského panství bylo přeneseno na hrad Mírov, kde zůstalo až do roku 1775.

1449 nebo 1450
Tehdy se za nejasných okolností zmocnil Svitav Zdeněk Kostka z Postupic, hejtman chrudimského kraje a poté nejvyšší mincmistr království Českého, nejvyšší pražský purkrabí, rádce a blízký přítel krále Jiřího z Poděbrad.

1456
Dne 6. ledna listinou, datovanou v Olomouci, zastavil olomoucký biskup Bohuslav ze Zvole (1454 -   1457) Svitavy s celým panstvím Zdeňkovi Kostkovi z Postupic.
V soupise statků olomouckého biskupství z 12. března 1465, pořízeném biskupem Protázem z Černé Hory (1459 - 1484), je uvedeno, že město Svitavy je s celým panstvím připsáno Zdeňku z Postupic do konce jeho života a že existuje zástavní list na půjčku 2 000 uherských zlatých s ročním úrokem 90 grošů, z nichž část byla použita na odškodnění Přeclava z Petrovic.
V textu zástavní smlouvy se nacházely i nejstarší zmínky o rybnících v okolí Svitav, které měl nový majitel obnovit a uvést do původního stavu. Lze tedy předpokládat, že biskupské rybniční hospodářství vzniklo již dříve, a to na pevné ekonomické rozvaze, která přinesla městu i nově založený rybník nebo rybníky. Zakládání rybníků neprobíhalo pouze na vhodné biskupské půdě, ale bývaly využívány i pozemky dílem obce a dílem soukromníků. Vlastníky musel pak biskup odškodnit jiným pozemkem.

1468
31. března začaly česko - uherské války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem.

Nový majitel města, Zdeněk Kostka z Postupic, dal opravit městské hradby.
1. října 1468 byl u hradu Zvole smrtelně zraněn a o den později zemřel. Uherská armáda toho roku Svitavy vyloupila.

V platnost vstoupily úmluvy o zástavě města a panství a novým majitelem se stal Bohuslav z Boskovic ze svojanovské linie Boskoviců, tedy příbuzný olomouckého biskupa.

1469
Uherská armáda opět prošla Svitavami.

1478
Uherské vojsko o síle 500 jezdců leželo u Svitav, zpráva pochází z pera Voka z Rožmberka.

1479
Soudní pře mezi Bohuslavem z Boskovic a ze Svitav a jeho manželky na straně jedné a Matějem Sudličkou na straně druhé o vykonání poslední vůle otce Bohuslavovy manželky skončila 18. prosince u komorního soudu v Praze smírčím nálezem. Mimo jiné se dovídáme, že Bohuslav z Boskovic byl tak nemocen, že se nemohl jednání zúčastnit a nechal se zastoupit Mikulášem z Landštejna. O rok později, 30. května 1480, jej při jiné při zastupoval Linhart z Guttšteyna.

1480
Majitel svitavského panství Bohuslav z Boskovic byl 15. prosince pohnán před zemský soud v Olomouci jakousi Dorotou Kavkovou z Olomouce. Spor se týkal Bohuslavovy dlužné částky 34 zlatých za stravu a dále tří koní, které měla olomoucká měšťanka obdržet. Je to poslední známý doklad o tomto majiteli města a panství. Někdy v této době se správy města ujal  Ješek Svojanovský z Boskovic, bratr Bohuslava.

1484
Správce olomouckého biskupství Jan Filipec z Prus se snažil vykupovat zastavené biskupské zboží a připojit je zpět k olomouckému kostelu. Mezi panskými nálezy, vynesenými 15. července na sjezdu v Olomouci, se praví: „Mezi knězem Janem, biskupem varadínským a olomouckým, a Ješkem Svojanovským z Boskovic páni nalezli, co se Svitav dotýče: pověvadž výpověď v listě znamenitě vyslovena jest k držitelům, kdož by to zboží držel, aby tomu výpověď se stala, a pan Bohuše, jsa držitel Svitav, a jemu biskup Prothasius výpověď učinil, ježto ta věc vědoma jest, a v tom se pan Ješek od pana Bohuše uvázal, že pan Ješek podle té výpovědi panu Bohušovi, když té výpovědi čas vyšel a jemu peníze ku položení hotové před rukama jsouce se oznamovaly, měl výpovědi dosti učiniti, peníze přijati a zboží sstoupiti, a též nyní své peníze hned přijati má v tém dni po sv. Jakubě (26. července) a hned sstoupiti, jakož list ukazuje, a na kterém místě kde položeny mají býti peníze, jedno jmenuje, též bez škody beření a podle listu s obilím a přátelsky. A což se dvou tisíc zlatých dotýče, z kterýchž pan Ješek kněze biskupa viní, že by jemu za královu Milost slíbil a toho žádným svědomím ani listem neprovedl, ani v tak dlouhém času kněze biskupa napomínal, než královu Milost, i má-li pan Ješek králi J. M. oč mluviti, on věz, kněze biskupa s pokojem nechej.“
Ješek Svojanovský z Boskovic byl tedy na základě výroku zemského soudu donucen výkupné přijmout a město tak opět připadlo olomouckému  biskupovi, který se ujal správy  nejpozději kolem roku 1486. Situace byla pro Svitavy nepříznivá, ztratily totiž postavení v rámci biskupství a byly přičleněny pod mírovské panství, a to bez původní funkce správního centra biskupských statků.

Jiný nález zemského soudu v Olomouci mezi Ješkem Svojanovským z Boskovic a knězem Janem, biskupem varadínským a olomouckým (zde je patrně aktérem administrátor biskupství Jan XIV. Vitice), vypovídá o původním premonstrátském klášteru ve Svitavách. Rozhodnutí padlo 15. července 1484 a přiznalo Ješku Svojanovskému plat 80 kop grošů ze svitavského opatství, splatných o sv. Václavu.

1486
Privilegiem, datovaným 30. září toho roku na Lávě, udělil tehdejší pán Moravy, uherský král Matyáš, Svitavám na prosbu administrátora biskupství Jana XIV. Vitice (1478 - 1489) právo druhého výročního trhu, který se měl konat vždy 2. února na svátek Očišťování P. Marie. Termín trhů byl zvolen tak, aby nekolidoval s trhy v okolních městech. Další výroční trh se konal 1. září. Toto privilegium mohlo být odměnou městu za předchozí úmluvy mezi rodem Boskoviců a olomouckým biskupstvím.

1495
Zmínka o epidemii moru, která zasáhla město.

1497
Český král Vladislav II. na své cestě z Prahy do Olomouce projížděl Svitavami. V Mor. Třebové se zdržel u Ladislava z Boskovic. Na zpáteční cestě král projížděl opět  Svitavami, odkud sezval na hrad Vysoké Mýto okolní šlechtu. Zde byl vykonán krvavý soud proti  mnohým rytířům, kteří plenili v okolí.