16. století
II. KALENDÁRIUM DĚJIN MĚSTA SVITAVY
Sestavili: © Radoslav Fikejz a Vladimír Velešík
Zdroj: Fikejz, Radoslav – Velešík, Vladimír: Kronika města Svitavy. Svitavy 2006
16. století
1500
Je připomínán jakýsi Jan (Johann) ze Svitav, převor dominikánského kláštera v Olomouci.
18. července bylo vydáno Vladislavské zemské zřízení.
1501
V soupise dárců pro olomoucký kostel sv. Mořice se objevilo jméno svitavského soukeníka Jakoba.
1503
Tohoto roku je poprvé písemně doloženo, že svitavským farním kostelem byl tehdy kostel sv. Jiljí a správcem farnosti „ve Velkých Svitavách“ byl ustanoven po rezignaci převora a faráře Mikuláše premonstrát Albert. Chrám na náměstí je nazýván kostelem mariánským (Naší milé Paní). Přesné určení, který kostel ve městě byl skutečně farní, chybí. Zdá se, že kostel sv. Jiljí byl až do roku 1804 využíván jako kostel farní, zatímco kostel na náměstí byl označován přinejmenším od husitských válek jako kostel klášterní či špitální.
1512
Při požáru města v roce 1781 shořely tři pokladnice kovářského cechu i s nejstaršími písemnostmi. V nově zřízených cechovních knihách je zmínka o ztrátě pokladnic, v nichž byly k nalezení dokumenty z roku 1512. Mohlo se jednat i o stanovy cechu. Skutečně první písemný doklad o existenci cechu pochází však až z roku 1548.
1513
Biskup Stanislav I. Thurzo vydal svitavským měšťanům privilegium, potvrzující stará městská práva, obsažená v listinách, které byly zničeny za husitských válek. Z listiny se kromě jiného dovídáme, že Svitavy byly tehdy správním střediskem malé oblasti, k níž náležely vesnice Čtyřicet Lánů, Hradec nad Svitavou, Lačnov, Vendolí, Sklené, Javorník, Ostrý Kámen, Horní Hynčina, Kamenná Horka a Chrastová Lhota.
1515
Byly založeny městské knihy. Zachycovaly především majetkoprávní ujednání a byly vedeny v německém jazyce.
Po dlouhé době se ve městských knihách objevuje jméno dědičného rychtáře, a to Thoman Ffoyth. Fojtovo jméno se objevilo v zápisech knih i pod jinými pravopisnými variantami.
Rychtářova manželka Uršula pocházela z rodu dědičných rychtářů v Hradci nad Svitavou.
1515 - 1516
V městských knihách přibylo zpráv o různých druzích provozovaných řemeslech na území města. Tím byl položen základ ke "zlatému období města".
1516
Ve městě byly doloženy lázně.
1518
Nejstaršími doloženými majiteli mlýna Kastenmuel byli otec a syn (Janko a Motl) Mollerové, a to od roku 1518, resp. 1529. V městské knize se v roce 1646 mlýn nazývá Kastenmül unter dem Seu Teich a v roce 1654 ho prodal Matheß Miller svému příbuznému Simonu Millerovi za 350 marek. V roce 1710 pak prodal svůj dům vedle mlýna na předměstí mydláři Mathesovi Kristelyovi za 900 marek. Prodejce si však vyhradil právo svobodně mlít. V roce 1782 mlýn koupil soukenický cech se záměrem zřídit zde barvírnu. To se stalo v roce 1784 a mlýn byl prodán krasnobarvíři Johannu Christofovi Etzlovi, z jehož dědictví se za částku 2900 dostal do vlastnictví barvířského mistra Franze Xavera Pfundhellera. V roce 1800 byl jeho majitelem Johann Theodor Pfundheller.
1519
V Hermanstadtu zemřel Stephanus Taurinus.
1522
Toho roku vydal biskup Stanislav stanovy Kongregace a bratrstva Sedmibolestné Panny Marie.
Ve městských knihách se objevuje zmínka o prodeji obecní louky „podle vůle a s vědomím cechů tohoto milého města“. Je to první zápis o existenci jisté cechovní organizace ve městě a jejího napojení na správní orgány.
V městských knihách se při smírčím řízení objevilo jméno Nickl Schulmeister. Řízení, které se protahovalo do roku 1537, blíže určilo příjmení Nickla. Ten pocházel ze starého svitavského rodu Schwarzů, ale není doložitelné, zda ve městě vykonával povolání učitele. Z této doby tedy pochází nejstarší zmínka o učitelském povolání a tedy o škole. Nevíme sice, kde stávala, ale dochovala se i další jména učitelů - např. v roce 1529 byl zmíněn Petrus Schulmeister.
1523
Doložena jména představitelů plátenického cechu. O rok později potvrdil biskup Stanislav I. Thurzo pláteníkům předložené stanovy.
1525
K tomuto datu se váže první zmínka o premonstrátském špitálu ve městě.
Doloženo jméno představitele zámečnického řemesla, totiž Jorgla Schlossera (dále 1607).
kolem r. 1526
Je datován nejstarší urbář pro panství Mírov a Svitavy, který je uložen v Zemském archivu v Opavě. Je psán česky. Jeho koncept je datován 20. prosince 1526 a originál nese název Registra panstwij Mirowskeho a Switawskeho. Na přední předsádce je poznámka: „Nejstarší tento urbář mírovského panství a svitavského psán jest před rokem 1560, kdy ve stř. před sv. Matějsem pan Petr z Žerotína a na Šumberce, zmíněný zde několikrát, odevzdal dle knih manských....“
1527
21. června biskup Stanislav Thurzo prodal Janovi, synovi Matyáše varhaníka, díl louky. Tato celkem nezávažná zpráva je však dokladem o jakési soustavě rybníků v okolí Svitav.
1528
Majitelem lačnovské rychty byl jakýsi Stefan.
1529
Turecké nebezpečí před Svitavami vyvrcholilo pokusem o útok, ale neúspěšně. Byly však zničeny cesty a mosty. Od té doby mají Svitavy na radnici hvězdu a půlměsíc. Tato zpráva pochází od A. T. Rausensteina a patří mezi svitavské pověsti.
1530
Městská rada zakoupila Šibeniční louku v přítomnosti a podle vůle počestných cechů a obce na náměstí. Společně se zápisem v městské knize o prodeji části obecní půdy z roku 1538 to byly doklady o existenci přinejmenším dvou cechovních organizací ve městě. Jednou z nich byl cech soukenický, ze zápisu z roku 1523 známe jeho představitele: Pfilipa, Jokla Tucha, Walckera, Kleina Anderleho a Mertla Griczpaucha. Soukenictví, zabývající se výrobou textílií z vlny, se potýkalo s nedostatkem materiálu, který byl nakupován na místních trzích.
Nejpočetnější svitavský cech utvořili tkalci. Ti se také účastnili dohod o prodeji obecních pozemků a účastnili se sporu s městskou radou v roce 1553. Tkalci v prestižní hierarchii řemesel stáli pod soukeníky a také byli nepoměrně chudší. Snažili se proto zlepšit svoji situaci prodáváním vlastních výrobků a překupováním příze, která byla ve velkém množství zpracovávána na venkově.
V tomto období byli připomínáni barvíři, jejichž představitel Peter FFerbar je uveden v městských knihách. O místě, kde stávala barvírna cechu, nejsme informováni, ale v roce 1728 se nacházela někde na dnešní Purkyňově ulici.
1531
Ve městě byl zřízen Panský mlýn, ze kterého město odvádělo vrchnosti platy. Prvním doloženým mlynářem byl v roce 1573 Jakob Mulner a dalším pak v roce 1601 Urban Müllner. Mlýn byl v provozu do roku 1893, kdy jej poslední provozovatel Anton Langer prodal firmě Brüder Ettl.
1533
V listině vydané 2. ledna v Kroměříži biskup Stanislav potvrzuje, že prodal louky a lán pole, které před tím patřily špitálu, za cenu 325 hřiven a za roční plat 3 moravských zl. svitavskému měšťanu, soukeníkovi Michlu Dittrichovi. V dobovém počítání představovala 1 hřivna 32 bílých grošů a 1 zlatá moravského počtu pak 30 bílých grošů.
V městských knihách je zmínka o zahradě na ulici Melzgasse.
1534
Byla doložena jména mistrů bednářského cechu Paula Putnara a Bartla Putnara. Tito také figurují mezi svitavskými starosty. Je pravděpodobné, že cechovní mistři byli Češi, o čemž svědčí i český zápis v městských knihách s označením „bednář“.
1535
V zápise městských knih je lokalizováno místo selských statků (dvorů), ležící při farním dvoře a za ním. Jedním z těchto stavení byl domek Thomase Teufela. To je také nejstarší písemná zpráva o místě dnešní ulice U Tří dvorů, kde se předpokládá nejstarší osídlení města v době první kolonizace.
V tomto období musel být ustaven i cech ševců, neboť jména ševcovských řemeslníků se objevila v městské knize v souvislosti se splacením dluhu za hovězí kůže. Ševci převzali cechovní stanovy z Mor. Třebové. Postupem času, zvláště v 17. století, se crch stal se 13 mistry třetím nejpočetnějším ve městě.
1537
Byla uzavřena před městskou radou transakce, podle které Motel Schmid koupil od svých sourozenců dům a mez ležící za Černým rybníkem a dále 2 pruty polí zvané „Pfaffen Erb“. V roce 1546 se pozemky ještě jednou prodávaly, ale zajímavé na této zprávě je, komu pozemky dříve patřily. Původně byly totiž majetkem premonstrátského konventu.
Prvním, zápisem doloženým, městským písařem (notariem) byl Mathias Kleinanderle.
1538
Městská rada koupila dům na náměstí pro zřízení radnice od měšťana Michla Dittricha za 115 kop bílých grošů. Do té doby Svitavy radnici neměly. Po roce 1538 bývali ve Svitavách voleni 4 purkmistři, z nichž jeden, tzv. starý purkmistr, byl členem i předchozí městské rady. Zasedání se zúčastňoval i městský rychtář.
V tomto roce existoval u Svitav Černý rybník (dnešní Rosnička) a Špitálský rybník u Lačnova.
Někdy v letech 1538 - 1540 ze zdravotních důvodů rezignoval na místo svitavského rychtáře Thoman Ffoyth, který v té době byl spřízněn s významnými svitavskými rodinami, a proto došlo k jistému prolínání majetkových vztahů mezi ním a jeho švagrem Paulem Richtrem. Takový stav vedl k oslabení pozice rychtáře, který se více než biskupským úředníkem stával vykonavatelem rozhodnutí měšťanů. Thoman Ffoyth roku 1540 zemřel a na místo rychtáře nastoupil jeho syn Viktorin (+1592). Ten se pokusil reformovat a pozvednout rychtářský úřad kupř. založením soudních knih v roce 1546.
Doložen sklenář Peterle.
Svitavy získaly Šibeniční les.
1539
Purkmistrem Baltes Lucz.
Poprvé byla doložena zmínka o specializovaném domě, kde se vyráběl slad a vařilo pivo. Pracoval zde i městský sládek.
V městských knihách se objevila zmínka o učiteli Petrusovi „Petrus, Schulmeister“, jeho švagr Andrle byl rovněž učitelem a jakási Barbara Nicklová učitelkou. K roku 1546 se objevilo další zmínka o místním učiteli Johannu Grünovi. Taktéž v roce 1562 bylo připomenuto jméno Daniela Lederera, který se objevil v roce 1566 v zápisech ještě jednou v souvislosti se sporem s Anderlem Schneidrem a Simonem Ratzerem. Také v roce 1576 Lederer vystupuje jako svědek u sňatku. V roce 1573 se oženil jakýsi Lorenz Rauscher, připomínaný od roku 1580 jako Lorenz Schulmeister. Jména dětí Rauschera se objevují v městských knihách v hojném počtu a zajímavý je i údaj, že Lorenz zemřel 24. listopadu 1619 ve věku 74 let a zůstal po něm majetek vyčíslený na 1 372 marek a 21 grošů, dům a zahrada, 2,5 prutu pole, stodola a zahrada Kreuzgarten.
1540
Dne 15. března bylo městu uděleno právo svobodného trhu, resp. trhu týdenního, na němž se soustředila nabídka z venkova pod dohledem městské správy. Město získalo právo pořádat každé pondělí trh podle vzoru ostatních měst markrabství, zejména však s koňmi a dobytkem.
Purkmistrem byl zvolen Bartl Putnar.
17. dubna zemřel biskup Stanislav I. Thurzo, nástupcem se stal Jan XVI. Dubravius.
1541
Purkmistrem zvolen Benesch Andres.
Byli doloženi další představitelé řemesel - kloboučník Benesch Hutter a mečíř Merthen.
1542
Purkmistrem byl zvolen Paul Oetl.
Někdy ve třicátých letech 16. století bylo ve městě založeno Bratrstvo ke chvále a slávě Boží, jakož i k šíření katolické víry a tohoto roku mu byly věnovány biskupem Janem roční daně soukeníků.
1543
Purkmistrem Jokl Schwomschneider.
1544 - 1545
Purkmistrem se stal Benesch Andres.
1545
Právovárečné měšťanstvo vydalo nový jednotný řád k vaření piva.
1546
Purkmistrem byl opět Paul Oetl.
Rychtářem Viktorínem Fojtem byla založena soudní kniha, do níž byly zapisovány pře řešené před úřadem rychtáře. Většina zápisů pojednává o trestních záležitostech, urážkách na cti, přečinech proti veřejné bezpečnosti, peněžních pokutách a dluzích. Dlužní úpisy byly do té doby uzavírány pouze ústně, a to před městskou radou. Jejich evidence se prováděla pomocí tyče se zářezy (v dobovém označení „Robesch“). Jednalo se o dřevěnou lať určité délky uloženou na radnici, Při splácení půjčky byla o patřičný díl zkrácena. S takovou evidencí dluhů se setkáváme i v městských knihách, ale se zavedením rychtářských dlužních register, používání tohoto systému odpadlo.
Rychtářské knihy byly vedeny s pravidelnými zápisy do roku 1580.
Připomínán učitel Johannes Grün, roku 1562 učitel Daniel Lederer z Tachova, roku 1573 Lorencz Rauscher. Kolem roku 1560 působil ve městě Leonhart Gros, připomínaný ve wittenbergských knihách. Další učitelská jména jsou doložena k roku 1618.
1547
Purkmistrem byl zvolen Lorenz Rabl.
Listinou ze 4. října datovanou v Kroměříži biskup Jan XIII. Dubravius věnoval platy z nájmu několika vyjmenovaných domů, plat z radnice a ze 14 soukenických krámů v parkánu a u valů městské pokladně. Platy měly sloužit ke zvelebení města a špitálu. Svitavskému špitálu byly věnovány i roční úroky z nově postavených domků u hradebních příkopů.
Soukeníci užívali valchu, ležící pod Dolní branou u městského příkopu. V roce 1599 ji městská rada prodala, a její nový majitel valchu přestavěl na mlýn. Svitavští soukeníci měli k dispozici nejen valchu v sousedních Čtyřiceti Lánech a v Březové, ale i někde ve Svitavách. .
1548
20. ledna byl v Praze zřízen královský apelační soud, kterým český král Ferdinand I. získal kontrolu nad městským soudnictvím.
Purkmistrem zvolen Wenzel Czehenmark.
Ve městě byla doložena cihelna, která se v roce 1565 stala majetkem obce. Pravděpodobně stávala v okolí dnešní ulice U Mlýnského potoka na č.p. 416. Zde je také, společně s domkem pro cihláře, doložena k roku 1861.
1549 - 1550
Purkmistrem se stal Baltes Lucz.
1550
Byl definován obvod svitavského soudu, kde město vykonávalo hrdelní právo.
V Mor. Lačnově žilo 47 sedláků, jejichž počet klesl v roce 1581 na 46.
1551 - 1552
Purkmistrem zvolen Lorenz Rabl.
Na štítě hostince U Mouřenína byl kdysi letopočet 1551. tento dům se tak stal jediným přesně datovaným domem na náměstí.
1553
Purkmistrem se stal Wenzel Libolt.
Probíhal spor tkalcovského a soukenického cechu s městskou radou o právo výhradního nákupu příze na týdenním trhu. Rozsouzením sporu byli pověřeni mj. biskupský hofmistr Václav Podstacký z Prusinovic, biskupský hofrychtéř Hynek Vlk z Konecchlumí a mírovský úředník Jindřich Kobylka. Městská rada, s ohledem na biskupské privilegium z roku 1540 o pořádání svobodného trhu, upírala přednostní právo cechovního nákupu. Cechovní organizace naopak argumentovaly jiným, dnes nedochovaným, privilegiem biskupa Stanislava I. Thurza, které přespolním tkalcům zakazovalo překážet místním v nákupu příze. Celá záležitost byla v roce 1553 urovnána s tím, že tkalci ze Svitav a z Březové dostali dvouhodinové právo předkupu příze na svobodném trhu. Obchodník, který by své zboží nabízel až po uplynutí této lhůty, měl být sankcionován. Jednalo se o podobné výhody, které byly soukeníkům na svitavském panství poskytnuty o třináct let později.
1553 -1565
Olomouckým biskupem se stal Marek Khuen z Olomouce
1554
Purkmistrem byl zvolen Jakob Schworczschneider.
Byla zahájena oprava krovu kostela Navštívení P. Marie.
Zemřel poslední svitavský farář z premonstrátského řádu Wolfgang. a kolem roku 1554 nastoupil úřad svitavského faráře první světský duchovní Marek, jenž přišel z Litomyšle. O tom, že zde neměl pevnou pozici, svědčí jeho odvolání ke kostelu sv. Jakuba do Brna v roce 1560, neboť „svitavští farníci nebyli nakloněni katolickým duchovním.“
1555
Purkmistrem se stal Lorenz Rabl.
Připomínáno jméno Paula Oetla, mistra cechu koželuhů. Koželužna se nacházela na Knoblachgasse (Hältergasse), tedy na dnešní ulici Milady Horákové, snad v blízkosti farského dvora.
1556
Purkmistrem byl zvolen Wenzel Libolt.
1557
Purkmistrem se stal Jakob Schworczschneider.
1558
Purkmistrem byl doložen Lorenz Rabl.
Ve městě byly městskou radou a fojtem, se svolením mírovského úředníka Jindřicha Kobylky z Kobylí, potvrzeny stanovy cechu kožešníků a hrnčířů. Roku 1662 obdrželi kožešníci nový cechovní řád, který byl opisem řádu z Mohelnice, další jim byl potvrzen v roce 1718. Přijetím řádu se zavázali respektovat nový cenový řád. Řemeslem se podle lánových rejstříků živily 4 osoby. Cechovní kniha byla založena v roce 1678.
Hrnčíři měli ve Svitavách silné zastoupení již od počátku 16. století, ačkoliv nejsou v lánových rejstřících uváděni.
1559
Purkmistrem se stal Wenzel Knauer.
První zmínka o svitavském děkanátu, který patřil mezi stará děkanství na Moravě. Titulárně podléhal arcikněžství v Mohelnici.
1560
Městským starším se stal Jakob Schworczschneider.
Biskup Marek Khuen udělil městské radě dekret, ve kterém prodloužil současným i budoucím držitelům Farských polí práva na užívání polností s tím, že dvojnásobně zvýšil roční poplatek. O polovinu byl rovněž zvýšen počet doposud odevzdávaných zajíců příslušné faře. Současně byla městské radě uložena povinnost, že všichni další držitelé pozemků, kteří je zakupovali na základě smluv, musejí být uvedeni v městských knihách. Totéž se týkalo i cen polností, výše plateb a dosud zaplacených částek. V případě, že by příslušná fara chtěla pozemky zpět, mají jí být zápisy volně k nahlédnutí. Radě bylo biskupským nařízením uloženo, aby v případě prodeje příslušných pozemků nebyla překročena přijatelná cena. V souladu s dekretem bylo sepsáno 15 vlastníků pozemků, kteří dohromady drželi 29 prutů polností a jednu zahradu v celkové výši 781 marek. Tento dekret vedl k pozdějším dlouholetým sporům o Farská pole.
Biskup také nařídil městské obci obstarat si nového duchovního po odchodu faráře Marka.
1561
Svitavským starším byl zvolen Lorenz Rabl.
Svitavsští řezníci podali k biskupské kanceláři Marka Khuena žádost o zřízení cechu.
Zpustošení svitavských kostelů loupeživými tlupami.
1562
Svitavským starším byl zvolen Wenzel Knauer.
1563
Svitavským starším byl zvolen Oswald Schwommschneider.
1564
Svitavským starším se stal Lorenz Rabl.
Město získalo další privilegium od biskupa Marka Khuena k pořádání výročního trhu. Měl se konat v pondělí po sv. Martinu, tj. po 11. listopadu, a obchodovat se mělo s koňmi a dobytkem.
1565
Svitavským starším byl zvolen Wenzel Knauer.
1566
Svitavským starším byl zvolen Oswald Schwommschneider.
V roce 1566 udělil biskup Vilém Prusínovský z Vicková městu Březové nad Svitavou právo pořádat ročně šest trhů s přízí, které se měly konat po tři soboty po 3. květnu a tři soboty po l. září. Na nich mohli svitavští a březovští soukeníci přízi nakupovat po dvě hodiny přednostně. Právo přednostního nákupu získali soukeníci v roce 1553 jako výsledek sporu cechu s městskou radou. Cech si tehdy stěžoval, že jim přespolní přízi skupují, a proto biskupští úředníci rozhodli ve prospěch místních soukeníků.
Nelze spolehlivě doložit, jaký byl v tomto období přesný počet svitavských soukeníků. Víme pouze, že ve městě pracovalo nejméně 14 soukenických krámů v blízkosti parkánu a valů.
Svitavskému špitálu byla na základě
biskupského rozhodnutí věnována část peněz,
vybraných na pokutách a přích.
Město zasáhla nová epidemie skvrnitého tyfu z Uher, která se rozšířila do Vídně a v roce 1571 pronikla na Moravu. Toho roku zemřelo v Brně kolem 4 000 lidí.
Ve Svitavách byl doložen cech provazníků, ale v městskýchknihách je toto řemeslo doloženo pouze několika smlouvami o vzetí do učení či o ukončení učební lhůty. Jména představitelů se dochovala až k roku 1598 - Toman Zaller a Georg Heinrich alias Schniirer, vlastník domu u Horní brány (1609). Od tohoto řemeslného
oboru se později oddělilo prýmkařství a šnůrařství, které však bylo pouze specializovaným oborem.
1567
Svitavským starším byl zvolen Lorenz Rabl.
1568
Svitavským starším se stal Wenzel Knauer.
8. prosince prodal biskup Vilém Prusínovský polnosti, které patřily faře. Kupující stranou bylo 13 svitavských osedlých. Každý z nich dostal 2 pruty za cenu po 72 markách či za obnos nepatrně nižší. Celková částka dosáhla 581 marek.
Obchod se solí v domě č. 10 vedle kostela na náměstí.
1569
Svitavským starším byl zvolen Oswald Schwommschneider.
Zemřel svitavský farář Marek
1570
Svitavským starším byl zvolen Lorenz Rabl.
Biskup Vilém udělil právo
odúmrti svitavskému faráři jménem Valentin
Hage (nebo také Hog), nástupci po zemřelém
Markovi. Právo bylo uděleno s podmínkou,
že převzatý fundus instructus bude závětí z části věnován kostelu, a zčásti péči o věřící. Hage působil na farnosti snad do roku 1577, resp. 1578.
1570
Žádost o zřízení cechu krejčích, podaná ke kanceláři biskupa Viléma.
1571
Svitavským starším byl zvolen Merthen Czepan.
1572
Svitavským starším se stal Oswald Schwommschneider.
1573
Svitavským starším byl zvolen Symon Jaich.
1574
Svitavským starším byl zvolen Oswald Schwommschneider.
1575
Svitavským starším se stal Augustin Knauer.
V zápise městských knih je zmínka o tom, že představitelé krejčovského cechu ve Svitavách si stěžovali na vesnického konkurenta. Pře nakonec skončila
smírem. Podle lánového rejstříku byli ve
městě 4 krejčovští mistři.
Byla doložena zpráva o řemesle
soustružníka (Georg Drechsler).
V souvislosti s cechovními spory bylo
připomínáno duchovní Bratrstvo Naší Milé
Paní „Brüdeschaft Unserer Lieben Frau".
1576
Svitavským starším byl zvolen Symon Jaich.
První doložená zmínka o existenci hřbitova ve městě "Kirchhoffs".
V městských knihách se objevil záznam o domku, ležícím u hřbitova pod Farskou zahradou. Dříve se pohřbívalo uvnitř města, pravděpodobně za mariánským kostelem na náměstí. Později byl hřbitov přenesen na vhodnější místo při kostele sv. Jiljí. Nejstarší náhrobek na hřbitovní zdi před kostelem sv. Jiljí je datován rokem 1585.
Připomínán Valentin Tyderle ze Svitav, který
do roku 1579 vyučoval na škole v Mor. Třebové.
1577
Svitavským starším byl zvolen Johannes Rabl.
1577 nebo 1578
Svitavským farářem se stal jakýsi Jakob,
který sem byl přeložen z Újezda. Jakob
ještě téhož nebo následujícího roku zemřel,
protože ve městské knize je k roku 1578 zápis
„ blahé paměti pana Jakoba Alexia z
Mohelnice, jenž nedlouho, sotva dva roky,
kostelu sloužil a farářem byl."
1578
Svitavským starším se stal Oswald Schwommschneider.
1579
Svitavským starším byl zvolen Lorenz Foyt (Vogt).
1580 - 1581
Svitavským starším se stal Johannes Rabl.
1580
23. dubna zakoupilo město s biskupským svolením od Jiřího Kamenohorského z Kamenné Horky 11 poddaných ve vsi Hradci nad Svitavou. Tato transakce dosáhla částky 1 000 zlatých. Tím byl položen základ k vlastnímu městskému panství. Ještě v 18. století mělo město jen 16 poddaných.
1581
Dne 28. září vydal biskup Stanislav II. Pavlovský Svitavám privilegium na vaření a šenkování piva, dělání sladu a obchod se solí. Pivo se ve Svitavách vařilo už dříve, a sice v domech, jejichž majitel měl plné měšťanské právo, a patřil tedy k významné vrstvě pravovárečníků ve městě. V roce 1674 bylo ve Svitavách 83 pravovárečných domů. Solnice se nacházela na místě domu č. p. 10 podle starého číslování, tedy někde poblíž mariánského kostela.
Biskupské privilegium dále reluovalo robotní povinnosti, tedy robotu přeměnilo na stálý plat.
Dochoval se další urbář s opravami a doplňky z roků 1582 a 1601. Je psán česky a německy. Urbář je uložen v Zemském archivu Opava, pobočka Olomouc.
1582
Svitavským starším byl zvolen Oswald Schwommschneider.
Svitavským farářem se stal jakýsi Clemens, který sem byl přeložen z farnosti Gaja.
1583
Svitavským starším se stal Johannes Rabl.
1584
Svitavským starším byl zvolen Symon Jaich.
V městské knize se objevil zápis, že ctěný Laurentius Palma, děkan a farář tohoto města Svitavy, zakoupil po Třech králích t. r. 1,5 prutu pole za 66 marek, což bylo před městskou radou upsáno ... Justině Paule Fiperle z Mohelnice. S Palmou se ještě setkáváme v roce 1587 (po jeho překotném úprku ze Svitav) jako s farářem v Rousínově na Moravě. Je zajímavé, že se do okolí Svitav ještě jednou vrátil, v roce 1599 působil jako farář v Kamenné Horce.
1585
Svitavským starším se stal Johannes Rabl.
Ve městě se objevil mor.
Byla doložena nejstarší podoba městského znaku, a to na menší pečeti s opisem kapitálou mezi linkami na okraji - SIGILVM-MINVS- CIVIVM DE CBITAVIAE -. Další doklady pečetí pocházejí z roku 1607.
Jmenován představitel stolařů Lorenz Brexl.
1586
Svitavským starším byl zvolen Lukas Weys.
Město koupilo lázně u Dyttrichova dvota ve Čtyřiceti Lánech.
1587
Svitavským starším se stal Johannes Rabl.
Město získalo právo vybírat při cestách mýto.
1587
Po útěku faráře Lorenze Palmy ze Svitav nastoupil na jeho místo kněz z kamenohorské farnosti Zacharias Zimmermann. Ten 15. října 1591 na vlastní žádost odstoupil z kněžského místa. Důvodem byl jeho nesmiřitelný postoj vůči svitavskému měšťanstvu. Jeho nástupcem se stal kněz neznámého jména, který v květnu 1594 zemřel.
První zmínka o požáru města. Zápis ve městských knihách však odkazuje do husitských bouří.
1588
Svitavským starším byl zvolen Symon Jaich.
1589
Svitavským starším se stal Lukas Weys.
1590
Svitavským starším byl zvolen Johannes Rabl.
V roce 1590 vypukl ve městě první, konkrétně doložený, požár, který zničil domy na náměstí. Požár je v dodatečném zápisu v městské knize nazván "strašlivým", ale v následném textu se píše pouze o vyhořelém domě měšťana Šimona Antla, který zůstal mnoho let jako opuštěné požářiště.
Téhož roku biskup Stanislav Pavlovský pronajal celé mírovské panství svému příbuznému Hanuši Pavlovskému z Pavlovic za roční poplatek 4 500 zl..
Olomoucký biskup zamítl žádost města o povolení přijímaní pod obojí.
1591
Svitavským starším byl zvolen Wenzel Krist.
1592
Svitavským starším se stal Lukas Weys.
Dochovala se větší pečeť města Sigillum major, odlitá ze stříbra.
Zemřel dědičný rychtář Viktorin a jeho nástupcem v úřadě se stal jeho syn Georg Foyth. Ten funkci rychtáře vykonával do roku 1594 a poté prodal rychtu strýci Lorenzi Vogtovi. V tomto období došlo k zastavení výkonu rychtářské správy ve městě a ustaly zápisy do soudních knih.
1593
Svitavským starším se stal Johannes Rabl.
Zápis v městských knihách o jakémsi obydlí pod špitálem, v roce 1607 se zpráva o jiném domku objevila znovu, tentokrát „v blízkosti“ špitálu.
1594
Svitavským starším byl zvolen Wenzel Krist a farářem se stal Michael Rippe (nebo také Rippäus). Kněz byl písemně doložen v zápisech městských knih v roce 1597 a 1598, kde je zmíněn jako zdejší děkan a farář, vikář při olomouckém dómu.
1595
Svitavským starším byl zvolen Lukas Weys.
1596
Svitavským starším se stal Johannes Rabl.
1597
Svitavským starším byl Paul Schneider.
1598
Svitavským starším se stal Lukas Weys.
Do Svitav přišel kněz Andreas Marschalek (nebo také Marschalkus), rodák z Johannesthalu. Za jeho úřadu došlo k obrození farnosti, reformě farní správy. Byly založeny děkanské matriky, ale také začal dlouholetý konflikt o Farská pole. Marschalek zemřel 31. září 1631.
Doloženo lžíčařské řemeslo. Ve městě jej vykonával Hans Bauswang.
2. června zemřel biskup Stanislav II. Pavlovský.
1599
Město prodalo obecní soukenickou valchu, ležící pod městským příkopem u Dolní brány. Kupujícím byl Gregor Zeith a za valchu zaplatil 150 marek. Současně mu obec povolila přestavbu valchy na mlýn. Ten je zmíněn ještě v roce 1724 jako Walckmühle in der Vorstadt (na předměstí). Mlýn se lidově také nazýval Kaffee-mühle. Roku 1910 se na jeho místě nacházel tzv. Steinbockův hostinec.
Svitavským starším byl jmenován Johannes Rabl.
V roce 1599 skončilo soupeření městské rady s rychtáři o vládu ve městě.
Měšťané (analogicky jako v ostatních městech) usilovali o podřízení rychtářského úřadu městské radě. Ve Svitavách však zřejmě dlouho naráželi na výraznou osobnost rychtáře Viktorina Fojta. Teprve když Viktorin zemřel a rychtářem se stal jeho dědic Lorenz, mohlo město rychtu odkoupit. Stalo se tak 1. září 1599 a město získalo rychtu i s rychtářskými právy. Vyplacená suma dosáhla výše 1 365 hřiven grošů. Měšťanská obec prodala budovu rychty 31. července 1600 za 450 hřiven grošů Urbanu Voyttovi, synu Viktorina. Rychtářská práva však zůstala trvale městské radě a tím došlo k zániku rychtářské funkce. Místo fojta, který ale zůstal členem rady, nastoupil institut městského soudce. To byl významný zlom v městských dějinách, protože soudní moc byla do té doby vykonávána pouze rychtářem. Nyní se vytvořil senát, jehož předsedou byl primátor, dále tři přísedící, městský rychtář a 12 radních. Zápisy se prováděly do soudní knihy a při výkonu hrdelního práva musel být při procesu mírovský úředník.
Tweet