1800 - 1848

V. KALENDÁRIUM DĚJIN MĚSTA SVITAVY

Sestavili: © Radoslav Fikejz a Vladimír Velešík
Zdroj: Fikejz, Radoslav – Velešík, Vladimír: Kronika města Svitavy. Svitavy 2006

léta 1800–1848

1800
2. února přespal ve městě velitel ruské armády Alexandr Vasiljevič Suvorov.

Ve městě žilo 2 517 obyvatel.

Založena pravděpodobně nejstarší textilní firma ve městě - tkalcovna Carl Jankowsky na Školní ulici č.o. 5.

1802
26. června zasáhlo město krupobití.

1804
Žádost svitavského tkalcovského cechu o povolení zpracovávat na svých stavech kašmír, molton a jiné vlněné zboží - např. struck. 

7. května slavnostně vysvěcen kostel Navštívení P. Marie. Pamětní spis ze 7. července 1840, uložený ve věži kostela sv. Jiljí,  však připomínal datum 7. března 1804.

Z darů Jakoba Blodiga byla postavena kaple v dolní části Mor. Lačnova. Pro údržbu kaple byl zřízen Hillerův fond (Hiller´sche Fond). Pří stavbě silnice v roce 1914 došlo z jižní strany k částečnému zasypání kaple, a protože byla kvůli vlhkosti v dezolátním stavu, byla roku 1929 zcela nově postavena a 14. září 1930 vysvěcena P. Hubertem Zolperem. Na oltáři stávala řezba P. Marie Bolestné, práce rodiny Gipflů z č.p. 182. 

1805
Francouzské oddíly drancovaly Moravu a objevily se i ve Svitavách.

Pokus svitavských soukeníků, bratří Thomase, Johanna a Simona Langerů, o dosažení souhlasu k používání kypy borytové při barvení. Žádost byla sice zamítnuta, ale po 20 letech Simon Langer žádost podal znovu. Langerové sice mohli od roku 1809 barvit indigem, ale snahy o povolení barvení kypou se stekaly s odporem  místního barvíře Pfundhellera.

Založena ruční výroba bavlněného zboží firma Peter Liebold´s Sohn, pro kterou začátkem 20. století pracovalo 60 zaměstnanců.

1806 - 1838
Svitavským starostou zvolen Josef Tempes.

1806
Neúspěšná žádost Franze Pohla o povolení zřízení specializovaného obchodu se suknem.

Došlo k přečíslování domů v Lačnově. Bylo  napočítáno 178 domů a začala také parcelace obecních luk pro výstavbu nových domů.

1807
Byla barvírna svitavských tkalců na předměstí čp. 129 pronajata Františku Blažkovi, barvíři z Litomyšle. Mezi ním a tkalci došlo v roce 1809 ke sporům o odvádění nájemného, přičemž si Blažek stěžoval, že cech neplnil přislíbené zakázky.

1808
8. dubna byla svolána krajská konference v Mor. Třebové, na kterou byli sezváni představitelé místních úřadů. Jednalo se o sestavení domobrany (Landwehr) jako posily rakouské armády

1809
V Trutnově se narodil Vincenc de Paula Weber, který působil ve Svitavách a v Mor. Třebové jako fyzikus. Byl autorem tragédií Spartakus, Wahaditin, Athanais (přepracována pod názvem Císařovna z lidu) a hry Poslední rytíř  (Franz von Sickingen). Známá je i jeho dramatická báseň Paracelsus, nedokončeno zůstalo dramatické dílo Stilicho. Největší úspěch mělo první dílo, které se hrálo na mnoha místech, ostatní zůstala bez ohlasu. Weber je pohřben na hřbitově v Mor. Třebové.  

 Jakob Preßfreund si podal žádost o pronájem barvírny.

Francouzské oddíly okupovaly Brněnsko a Znojemsko, předvoje dosáhly až Letovic, ale v cestě na Svitavy nepokračovaly, neboť v červenci městem pochodovaly císařské oddíly arciknížete Karla.

1811
Během válek s Francií vypisovala rakouská vláda množství finančních půjček, kterými se snažila financovat armádu. Po vyčerpání zahraničních úvěrů se obrátila na obyvatelstvo s vypisováním vnitřních půjček (válečných, loterijních atd.). Jako poukázky byly vydávány papírové bankocetle, které byly směnitelné pouze uvnitř monarchie. Nadbytek těchto bankovek způsobil obrovskou inflaci, která vedla 15. března k vyhlášení státního bankrotu. Hodnota bankocetlí byla snížena na pětinu a bankocetle nahrazeny směnnými listy - tzv. šajny. Hodnota kovových bankovek poklesla rovněž na pětinu, ve stejné hodnotě byly sníženy ceny a přepočítány dluhy a vedle sebe byly uváděny měny dvou hodnot - konvenční stříbrná a vídeňská papírová měna. Takový zásah do měnového a cenového systému se odrazil i ve svitavských pamětních listinách.

1813
8. ledna dekretem zemského gubernia byla nařízena stavba nové silnice s pevným podkladem  z Olomouce přes Mohelnici a Svitavy na českou hranici k obci Kukle. Úřady v Mor. Třebové a Svitavách obdržely příkaz, aby plně využívaly potažních a pěších robot svých poddaných k zajištění přesně vymezené a změřené trasy.  Ještě téhož roku byla silnice dovedena pod svahy Hřebče a následujícího roku započala stavba serpentin, aby se cesta spojila se svitavsko-koclířovskou silnicí zhotovenou v letech 1813 - 14. Roku 1827 převzal péči o tuto cestu stát. 

12. ledna vypukl požár Postgrundu na Novém městě č. p. 211. Šlo o úmyslné založení, ale pachatel nebyl dopaden. O den později hořely stodoly měšťana Antona Schindlera a statek ve Čtyřiceti Lánech.

Neúspěšný pokus zřídit  ve městě kavárnu s biliárem, který Svitaváci již asi 20 let chodili hrát k invalidovi Kernovi.

1813 - 1814
Doložena přítomnost francouzských raněných zajatců ve městě.

1814
Vybudovány silnice do Litomyšle a Mor. Třebové.

Ve městě ležel oddíl ruských vojáků velkoknížete Konstantina.

Neúspěšná žádost barvíře Johanna Theodora Pfundhellera o pronájem rybníka Schwemmteich. Pronájem by dle názoru rady odporoval veřejnému zájmu. Zamítnutí žádosti je dokladem, jak představitelé cechů se bránili vytváření konkurenčního prostředí ve městě. 

1815
V létě procházely Svitavami další ruské armádní sbory.

Po smrti děkana Antona Vutze von Rolsberg nastoupil na jeho místo 27. dubna Anton Kögler. Ten se narodil v roce 1766 v Rýmařově, roku 1790 byl vysvěcen na kněze a sloužil jako kooperátor v Rýmařově do roku 1792. Pak nastoupil na místo kaplana v Mohelnici, kde působil až do svého jmenování svitavským děkanem. Zemřel 2. července 1833.

V Mor. Třebové působil spisovatel Franz Wilhelm Horky, jehož dílo se stalo základem historicko-etnografického bádání na Hřebečsku. V Poutníku pro rok 1813 „Jurendes Wanderer für das Jahr 1813“  se objevila první etnografická studie o okolí Svitav a o Hřebečsku, které zde dostalo právě toto označení, převzaté od Josepha Georga Mainerta (1775 - 1844).

1816
Ruské oddíly o síle 45 000 mužů procházely městem.

Zemědělci byli postiženi neúrodou obilí, což vedlo ke zvyšování cen, zvláště roku 1817.

Žádost Johanna Kurze, svitavského tkalce, o umožnění obchodu s plátnem, kanafasem, barchetem a kartounem a bavlněným zbožím. Střižní zboží vedl pouze Anton Sulke, který se specializoval hlavně na hedvábí, lemovky a kartoun. Roku 1818 se pokoušel zřídit obchod se lněným zbožím Václav Netopil. 

1818
Přepadení města početnými tlupami. Jednalo se pravděpodobně o oddíly zběhů, invalidů a procházejících vojáků, kteří začali město rabovat.

V letních měsících ohrožovaly město veliké požáry.

22. srpna dokončena oprava kostela sv. Floriána, do jehož věže byla uložena pamětní listina.

1819
V této době byl ve městě obchod se střižním zbožím, který vedl Anton Sulke.

Před rokem 1819 se začalo vyrábět bavlněné zboží. Při zpracování bavlny se projevoval nedostatek příze a někteří ekonomicky silnější mistři se snažili zajistit pro sebe přadláky v okolí města - ve Svojanově a Rohozné.

1820
V Mor. Lačnově žilo 35 sedláků, 9 zahradníků. Dále zde byla 1 pastouška a 1 škola. V české části obce žilo 5 sedláků a 8 domkářů.

1821
Soukenický cech užíval ve městě dvě valchy.

Spory mezi svitavskými střihači a soukeníky.

Stavitel mlýnských zařízení a brněnský mechanik Peter H. Comoth, žijící v klášteře Milosrdných bratří na Starém Brně, chtěl ve Svitavách postavit stroje na spřádání vlny podle nizozemského vzoru. Soukenický cech nic nenamítal, ale záměr byl zřejmě odložen. V roce 1826 předložil Comoth novou žádost o postavení strojů na spřádání bavlny. Soukeníci opět nic nenamítali, ale magistrát města žádost zamítl, protože by stroje vzaly mnoha lidem jediné zdroje obživy. Comoth se ale záměru nevzdal, některé stroje se podařilo zprovoznit a podle Comothova vzoru postupovali jiní podnikatelé - Anton Jaich a Anton Christ.

Žádost měšťanů o zřízení studny s pumpou u sochy sv. Jana Nepomuckého na náměstí.

25. prosince vyhořel statek Phillipa Gerlicha u Schwemmteichu.

1822
První dochovaná zpráva o zájezdu divadelní společnosti Josefa Siegeho,  jenž zde následujícího roku hostoval opět. Hrály se kusy Augusta von Kotzebua "Uniforma polního maršála Welingtona" a z dalších autorů Zinglin, Cuno, Müller, Gritzmayer, Adam Weißentura, Úspěch mělo představení  opery Vesnický lazebník od Wiedmanna. O působení cenzorů svědčil zákaz představení veselohry Kdybych se raději neženil.

1823
Ve městě se objevil první osnovní soukací stroj na bavlněnou přízi. Tkaní jemného barchetu nabylo takových rozměrů, že byl později utvořen zvláštní cech. Útkovou bavlněnou přízi začali dovážet obchodníci Dominik Schwab a jakýsi Rosenzweig ze Čtyřiceti Lánů, kteří ji nakupovali ve Vídni z přádelny  I. G. Schullera.

Zamítnutí žádosti Josefa Antonína Papeže o zřízení obchodu s galanterií.

1824
Ve městě žilo pravděpodobně 3 121 obyvatel.

Protesty měšťanů proti zamýšlenému zvýšení mezd členů magistrátu. Na jaře roku 1825 byl vrchnostenský úřad upozorněn, že 7 členů z dvanáctičlenného obecního výboru nemůže pro vysoký věk zastávat tuto funkci, mimo to časté schůze, na kterých se nic nevyřeší, neprospívají zdárnému výkonu řemesla.

21. června se ve Svitavách narodil Alois Christ, v roce 1882 zemský správce financí pro Bosnu a Hercegovinu.

Ve městě se objevil nový barvíř Johann Nepomuk Steinbrecher z Mor. Třebové.

1825
23. září vyhořelo 18 měšťanských domů od č. 124 - 141 na straně Městského domu. Radnice byla požáru ušetřena, protože střechu věže uhasil pekařský tovaryš Johann Schneeweis z Hradce nad Svitavou. Ten vylezl na lucernu věže a střechu polil vodou. Za tento čin byl městem odměněn 20 zl..

19. listopadu založil kapitulní kanovník olomoucký, bratr někdejšího svitavského děkana Antona Vutze (1780 - 1815), Adam Vutz, svobodný pán v. Rolsberg, stipendijní nadaci pro chudé mládence ze Svitav a přináležejících farností. Ti měli studovat na olomouckém gymnáziu filozofii a teologii. Stipendisté měli doživotně uchovávat v paměti zakladatele nadace a jeho bratra a modlit se za ně. Adam věnoval fondu, údajně pro čtyři mladé studenty,  celkem 12 500 zl.

1826
12. února se narodil Valentin Oswald Ottendorfer (1826 - 1900). Jeho jméno je spojováno s ideály demokracie, svobody a se štědrou charitativní a nadační činností. Po emigraci do USA se stal majitelem vlivných novin New Yorker Staats - Zeitung a z kapitálu podporoval německou menšinu v Americe. Ve Svitavách z jeho darů vznikla nemocnice, chudobinec a veřejná knihovna.   Ottendorferovou zásluhou byla postavena budova reálné školy ve Svitavách.   

Normální škola byla přeložena do městských lázní v místech zadního traktu nynějšího hotelu Městský dvůr, zatímco 1. a 2. třída zůstala ve špitálních budovách. Druhý učitel Johann Rotter zřídil ještě jednu soukromou třídu. Každý učitel měl jednoho pomocníka na vyučování, až učitel zestárl, dostal dalšího.

Asi v roce 1826 podal Thaddeus Langer žádost o povolení provozování živnosti pro úpravu suken. Jednání se dlouho vleklo, postřihovači a upravovatelé suken měli pochybnosti o správností údajů o Langerově učební době v továrně Urhauer Tuchfabrik v Liberci. Langer pravděpodobně neuspěl, ale v roce 1838 při opětovné žádosti ano.

V letech 1826 - 1827 zavedli tkalci Franz Steinbock, Thadäus Fuchs a Franz Sponer stroje na výrobu útkové příze. Počet vřeten z původních 25 - 30 se později zvýšil na 60. Stroje byly nejdříve poháněny ručně, poté bylo využíváno koňské síly a roku 1845 byl instalován zámečníkem Johannem Nesterem parní pohon.
Ačkoliv byly položeny základy tovární výroby, většina tkalců nakupovala jeden či dva balíky bavlny od obchodníka Putterlika v Brně a zpracovávala je doma s pomocí dětí a tovaryšů. Do Svitav také dováželi strojově zpracovanou přízi  tkalcovský mistr Johann Linhart a obchodník Max Pilz z Prahy.

1829
Počátkem roku 1827 žádá Johann Steinbrecher o souhlas k provozování barvířské živnosti ve Svitavách. Zde mu otec koupil dům na dnešní Školní ulici. Ve městě bylo 200 soukenických mistrů, kteří byli odkázáni pouze na Pfundhellerovu barvírnu. Po drobném konkurenčním sporu byla Steinbrecherova barvírna otevřena v roce 1829.

1830
Doložena jirchářská dílna rodu Albrechtů barvírna koží, výroba rukavic, konfekce. 

Z důvodu špatného stavu silnic byly zahájeny jejich opravy a byla postavena hráz rybníka  ve Čtyřiceti Lánech.

Protesty obyvatel Čtyřiceti Lánů proti znečišťování řeky ve vodním příkopu Steinbrecherovou barvírnou. Podobně se choval jirchář Simon Langer a Anselm Jaich, barvíři Anton Schuster, Jakob Preßfreund, barvírna soukenického cechu aj.

Založena továrna na výrobu bavlněného zboží a plátna Thomas Langer & Sohn. V roce 1910 pro ni pracovalo na 200 dělníků.

1831
Epidemie cholery na mnoha místech Čech a Moravy. Cholera zasáhla i do okolí města Svitav, kde v Hradci nad Svitavou zemřelo mnoho lidí. Město však zůstalo v podstatě větší pohromy uchráněno. I tak byla učiněna nezbytná opatření a v tzv. Kozí zahradě byl vykopán šachtový hrob pro mrtvé.

1832
Adam a Johann Schwarzové ze Svitav, jezuitští kněží, věnovali 800 zl. nadaci, která udělovala stipendium ke studiu v brněnském semináři.

Již v roce 1832 byla zaznamenána snaha mechanika Jeana Louise Ponceleta o zřízení mechanické přádelny pod mariánským kostelem. Po různých průtazích začala pracovat až v roce 1837.

Divadelní společnost Josefa Siegeho uvedla předtím zakazovaný kus Kdybych se raději neženil.

1833
21. září město navštívil císař František I. se svou chotí Karolínou Augustou a přenocoval v úřední budově ve Čtyřiceti Lánech. Pak zde 23. září  zahájil císařské manévry c. k. pěší pluk arcivévody Štěpána za přítomnosti olomouckého arcibiskupa Ferdinanda hr. Chotka (1832 - 36), krajského hejtmana Johanna Pilze a generálního štábu. Celé město bylo slavnostně vyzdobeno, konaly se koncerty a kronikář si zapsal: „Šťastné to dny!“

19. prosince nastoupil na místo děkana Ferdinand Stuchlick. 

Začala oprava mariánského kostela.  

Střelecký spolek získal pozemky za účelem výstavby střelnice, která tohoto roku  byla na náklady spolku postavena a v roce 1836 byl kolem budovy vysazen park.

29. prosince poničila město bouřka.

17. prosince se narodil se Alexander Makowsky, pozdější rektor německého Vysokého učení technického v Brně a autor projektu Březovského vodovodu, mj. čestný občan města Brna.

1834
Ve městě žilo 3 699 obyvatel v 594 domech  Z tohoto roku pocházejí i počty textilních řemeslníků pracujících ve městě.

1835 - 1837
Objevuje se jméno zastupujícího starosty Josefa Liebolta.

1835
Začalo měření katastru města a byla sestavena katastrální mapa.

Ve městě pracovalo 200 soukeníků, 4 přádelny, 8 barvířů.

Vyhořely dva domy na Novém městě č.p. 405 a 406.

1836
Dostavníková spojení s okolními městy.

Ve městě žilo 3 799 obyvatel.

Na srpnové korunovační cestě do Prahy slavnostně vyzdobené město navštívil císař Ferdinand se svou ženou Marií Annou.

Instalovány dekatovací stroje (na povrchovou úpravu suken) v dílně soukeníka Antona Schustera, jenž upravoval sukna na zakázku. Opravy takových strojů byly asi zadávány zámečníkům (Michal Nester, 1837) opravou strojů se zabýval i truhlář Johann Schindler v Lačnově. V Lačnově žil i Joseph Fuchs, který v roce 1839 žádal, aby ve Svitavách mohl stavět a opravovat stroje, kterých je tam, jak píše, velký počet.

O místo městského stavitele se ucházel Kajetán Vašíček, absolvent polytechniky, který v r. 1837 složil na AVU ve Vídni zkoušku z oboru městského stavitelství. Stavby prováděl i stavitel Jan Dostál a později Johann Bier.

1837
V únoru žilo ve Svitavách 3 924 obyvatel.

V olomoucké dílně byl přelit velký zvon farního kostela a opět vyzdvižen na věž.

Do Svitav přijela Divadelní společnost Aloise Kretschmera.

1838
Byly zakládány nové ulice.

27. listopadu byla sepsána policejní zpráva o výtržnostech soukenických tovaryšů, kteří byli potrestáni tím, že jim byla dočasně zabavena tovaryšská truhla, v níž byly uloženy dokumenty a hotovost Bratrstva tovaryšů.

První zmínka o existenci továrny vídeňské firmy Friedmann na zpracování hedvábí ve Svitavách. Roku 1910 pod názvem Spojené závody na výrobu hedvábného zboží Maxmilian Friedmann & Bratři Schielové s 400 zaměstnanci. Podnik nepřežil I. světovou válku, neboť došlo k jeho fúzi s podnikem Johanna Budiga. Vznikla pak tkalcovna hedvábí Budig a Smolka. (viz rok 1884)

1839 - 1849
Svitavským starostou zvolen Franz Blodig

1839
Začala oprava kostela Navštívení P. Marie přístavbou 2 hlavní vchodů, byla vyzděna předsíň a roku 1840 opravena hlavní věž a do ní vložen pamětní spis.

1839
20. června začala jednání o přestavbě radnice.

1840
17. července byla opravena věž kostela sv. Jiljí, pozlacen kříž a sepsán pamětní spis města.

Spory mezi magistrátem a řeznickým cechem.

Ve městě žilo 4 040 obyvatel, řím, katolíků na 3 551. Počet právovárečných domů byl 82, ostatních domů ve městě 85, domů na předměstí bylo 481. Město bylo rozděleno do 8 čtvrtí, z nichž každá měla svůj policejní dozor a vlastního starostu pod policejním komisařem Ignatzem Schwarzem. Čtvrť Margarethengasse spravoval Peter Huschka, Hältergasse Franz Leibner, Melzgasse Thomas Pirschle, Lehmgasse Johann Vogt, Neustadt Thomas Jaich, Landskrongasse Carl Werner, Brünnergasse Georg Teuchmann.

Působili zde 2 zubní lékaři a 1 lékárna Mauritia Horaka.

Byl vysušen Černý rybník v blízkosti městského lesa Fuchsenhübel a z něj bylo bahno používáno k vytápění. Topilo se i uhlím, dováženým z hřebečských dolů.

K roku 1840 měl parní stroj instalován soukeník Franz Leibner na Hältergasse čp. 343. Stroje byly majetkem strojníka Bernharda Kahla z Liberce. Jednalo se o 2 věnce, 2 spřádací stroje, z nichž jeden měl 140 vřeten, načechrávací stroj a železnou valchu. Leibner nechal pro potřeby strojů vyvrtat artézskou studni a dostal nápad zřídit v budově lázně. Městský fyzikus, lékař dr. Hübel vystavil dobrozdání o blahodárných účincích lázní, kde by se střídaly horké a studené koupele. O postavení těchto lázní se pak vážně uvažovalo. Stroj byl snad umístěn v budově čp. 341, v roce 1839 totiž byl ohlášen konec montáže parního stroje o 8 koňských silách, ale mechanik Kahl z Liberce doporučil poloviční výkon. Úřední povolení provozu byl v říjnu 1843. Poháněl patrně přádelnu, valchu a stříhací stroje.

Do města přišel vídeňský obchodník Maisl s cílem zde zřídit výkup barchetu a lněného plátna převážně z radiměřské oblasti.

1841
Hospodářská krize byla předznamenána katastrofální neúrodou brambor a následným zvýšením cen. V důsledku tíživé sociální situace propukly ve Svitavách nepokoje. Objevují se tendence přepadat trhovce, a proto byla v roce 1847 uspořádána sbírka pro chudé, kterou navrhl starosta města Franz Blodig a radní Dominik Schwab. Sbírka vynesla 1 500 zlatých a z výtěžku se pekl chléb, který se rozdával.

Svitavský soukeník Vinzenz Ottendorfer provozoval valchu v Brněnci, kterou od 1. června 1839 přestavoval se společníkem Thädaussem Langrem. Ten v prostorách přestavěné valchy provozoval přádelnu vlny a úpravnu suken. V roce 1843 Ottendorfer z podniku odstoupil a závod získal Langer a Adalbert Neumeister. Po smrti Langera se závod stal vlastnictvím Adalberta a poté jeho syna Julia Neumeistera. Podnik neprosperoval, a tak 31. srpna 1871 byl prodán Izáku Löw-Beerovi. I to je doklad pronikání svitavských podnikatelů do okolních míst. 

1842
Stížnost Dominika Schwaba na Antona Sponera, Johanna Linharta a C.A. Bachmanna, zástupce přádelny F. A. Pilz z Prahy, že provozují ve městě nedovolený obchod s bavlnou.

15. dubna vyhořely domy na Hältergasse Antona Schustera a Karla Puchla č. p. 364.

Ve městě pracovalo 205 tkalců lnu.

1843
Oprava klenby kostela sv. Jiljí poničené požárem v roce 1818. Obraz hlavního oltáře renovoval Johann Dittmann ze Svitav.

1844
Anton Sponer (1799 - 1878) zřídil ve Čtyřiceti Lánech přádelnu bavlny. Jeho syn Josef se narodil 11. srpna 1827 a stal se úspěšným svitavským továrníkem. (viz 1852).

1845
Založena tkalcovna lněného a bavlněného zboží Johann Heinrich Bergmann.

Zahájena stavba železnice Praha - Brno..

Sbírka na kostel sv. Jiljí, kterou uspořádal Dominik Schwab.

20. června zakoupilo město Svitavy a obce Čtyřicet Lánů, Lačnov, Hradec nad Svitavou a Javorník část Farních luk u kostela sv. Jiljí.  Pozemek v hodnotě 600 zl. byl určen pro rozšíření hřbitova. Stavební úpravy začaly roku 1847.

Další parní stroj instalován v přádelně Johanna Nestera.

1846
25. května byl tiskem Franze Bergera z Litomyšle vydán protipožární řád. Ve třech základních bodech byly úřední formou zakotveny zásady požární ochrany, žhářům vyměřen trest smrti, zpřesněn stavební zákon z 12. září 1835, určeny povinnosti obyvatel při hašení a zpřesněna organizace hasicích prací.

První dělnické nepokoje a vzrůstající nezaměstnanost.

1847
1. května začala přestavba radnice. Při přestavbě bylo nalezeno pouzdro s listinami, které popisují stav reality před rokem 1750.

Na týdenním trhu 10. května došlo k nepokojům. Přípravena byla policejní opatření k zabránění pokoutnímu prodávaní potravin a ke kontrole dodržování povolených cen. Během trhu se začali objevovat chudí ve svátečních oděvech, kteří tvrdili, že se chtějí připojit k procesí. K výtržnostem došlo u stánku českého krupaře, který podle mínění kolemstojících prodával za přemrštěné ceny. Protože krupař neuměl dobře německy, požádal o ochranu strážníka, kterému strkal do rukou peníze, což bylo pokládáno za úplatek. To okolí pobouřilo a došlo k výtržnostem, kde několik lidí bylo zatčeno a odpykali si několikadenní tresty.

6. června zemřel malíř Johann Dittmann.

Do Svitav dovezl židovský obchodník David Müller anglickou bavlněnou útkovou přízi, kterou začal zpracovávat místní podnikatel Dominik Schwab v podobě speciálního svitavského těžkého barchetu. Müllerova snaha zřídit ve městě vlastní podnik ztroskotala na latentním antisemitismu, který ve městě vládl. Müller, který chtěl ve městě investovat na 29 tisíc zlatých do továrny na výrobu pytlů a celtoviny a z ní zhotovovaných nepromokavých přikrývek, nové tovární povolení nedostal ani ve Čtyřiceti Lánech.

Johann Budig, který se od roku 1839 zabýval obchodem s kanafasem a plátnem, chtěl rozšířit svůj sortiment o barevnou bavlněnou tkaninu. S bavlnou a přízí se pokoušel obchodovat i soukeník Andreas Kurz, což se setkalo s protesty tkalcovského cechu.

Začala přestavba kaplanky a rozšíření hřbitova.

Ve městě žilo 4 300 obyvatel ve více než 700 domech.

1848
28. února  ve Svitavách byly zaznamenány ohlasy Pařížské revoluce.

19. března dosáhly zprávy o revoluci i do Svitav.

3. dubna vydali v Brně zástupci 7 královských měst výzvu, ve které se obraceli na municipiální a ochranná města na Moravě, aby do 20. dubna podala Dr.Pražákovi vyjádření, jak by se mělo postupovat při ochraně městských zájmů.

Mezi 8. - 21. dubnem vznikla Národní garda ve Svitavách.

11. dubna  bylo ve Svitavách zvoleno 12 měšťanů pro vypracování petice: Karl Blodig, Johann Pressfreund, Oswald Kuttig, Anton Pirschl, Ignaz Fuchs, Johann Hiller, F.A. Göbeler, Dominik Schwab, Alois Makovsky, Franz Budig, Karl Sander.

9. května byli v nepřímých volbách zvoleni na svitavském náměstí volitelé J. Ch. Werner, J. Pressfreund, F. Kraus, K. Blodig, Göbeler, A. Kraus, J. Hiller, A. Jaich, D. König, kteří hlasovali 13. května pro Karla Giskru, jenž byl zvolen.

29. září proběhlo na náměstí slavnostní svěcení praporu Národní gardy.

Pokračovaly práce na rozšiřování hřbitova.