17. století

III. KALENDÁRIUM DĚJIN MĚSTA SVITAVY

Sestavili: © Radoslav Fikejz a Vladimír Velešík
Zdroj: Fikejz, Radoslav – Velešík, Vladimír: Kronika města Svitavy. Svitavy 2006

17. století

1600
Svitavským primátorem byl zvolen Wenzel Kristh.

1601
Svitavským primátorem se stal Paul Schneider.

1602
Primátorem byl zvolen Lorenz Czepan.

1603 - 1604
Svitavským primátorem se stal Wenzel Kristh.

1604
Biskup František z Ditrichštejna povolil ve městě vybrat kontribuci 2 000 zlatých, město muselo vyživovat vojenský kontingent Carla z Guldenštejna a vojsko pobývalo ve městě tři týdny.

1604
Vznikl dlouholetý spor mezi svitavskou farou a vlastníky Farských polí o určení majetkového práva k pozemkům.
Rozhodnutím biskupa byly potvrzeny nároky svitavské fary na pozemky Farských polí a Farské zahrady. Ty měly na základě dekretu z roku 1560 připadnout zpět faře, ale pouze v tom případě, nebudou-li osety. Fara je ovšem nesměla nikdy prodat. O rok později bylo rozhodnutí zpřesněno.

1605
Svitavským primátorem byl zvolen Mertten Schwommschneider.

Ve městě se objevil mor.

Byl vydán biskupský dekret o vypořádání majetkových vztahů k Farským polím. Dekret stanovil nutnost ohlášení budoucího prodeje, a to ve znění: jestliže bude svitavská fara chtít pozemky zpět do svého vlastnictví, musí toto sdělit držitelům polností ihned po žních, kdy pole jsou ještě neobdělána. Včasným sdělením se mělo předejít případným nákladům, spojeným s obděláváním polností. Místní kněz Andreas Marschalek také odkoupil větší část Farských polí zpět do majetku děkanství.

1606
Svitavským primátorem byl zvolen Adam Wondre.

Listinou, která byla sepsána 6. října v Kroměříži, potvrdil kardinál František z Ditrichštejna městu všechna předešlá privilegia (krále Matyáše z roku 1486, biskupa Stanislava Thurza z roku 1513, dvou z roku 1527, dále z roku 1538 a 1540, biskupa Jana z roku 1547, biskupa Marka z roku 1564 a biskupa Stanislava Pavlovského z roků 1580, 1581 a 1587) a udělil nová. Město Svitavy obdrželo právo pečetit červeným voskem. Udělené privilegium bylo završením vzestupu města v 16. století. V listině se dále zakazuje používat sirotky k panským službám a sirotčí agendu a majetek  měla spravovat obec, za což odvádí biskupské vrchnosti poplatek. Městu byl rovněž povolen koňský trh každé pondělí od začátku půstu do pondělí po Květné neděli.

25. září zakoupila městská rada domek Simona Schnürleho ve Čtyřiceti Lánech.

Ve městě vypukl mor.

1607
Svitavským primátorem byl zvolen Lorenz Czepan.

Vznikl společný cech truhlářů, bednářů a kolářů, kteří do své organizace začlenili svitavské zámečníky. Stanovy spojeného cechu byly potvrzeny městskou radou 28. srpna. Zámečníci se sice ze společenství vyvázali a spojili se se zámečníky v Březové nad Svitavou a vytvořili samostatný cech se stanovami z 13. září 1658. V roce 1700 je zmíněn společný cechmistr zámečníků a sklenářů.  

Je pravděpodobné, že ve městě vypukla epidemie moru. V matrikách se objevil poměrně vysoký počet zemřelých osob. Během roku úmrtnost dosáhla 183 lidí.

1608
Svitavským primátorem se stal Mertten Schwommschneider.

1609
Svitavským primátorem se stal Adam Wondre.

1610
Primátorem byl zvolen Lorenz Czepan.

1611
Primátorem  se stal Mertten Schwommschneider.

1612
Svitavským primátorem byl zvolen Veytt Jaich.

Rostoucí příklon měšťanů k reformačnímu učení byl podnětem pro příchod misie jezuitů. Do Svitav byli povoláni dva řádoví členové a současně Církev vyhlásila plnomocné odpustky na všechny neděle a svátky. Jezuité zde pobývali půl roku a plnili funkci duchovních. Jejich misie byla „...s dobrými výsledky, narozdíl od podobné misie v Březové nad Svitavou." V Březové jezuité museli být motivováni odměnou 2 tolary za každého „obráceného“.

Krutá zima s velkým množstvím sněhu přivedla do obtíží svitavské řezníky. Řezničtí mistři Wolfgang  Müller a Mathias Dittrich si 25. února stěžovali před městskou radou, že jejich masné krámy se zřítily pod tíhou sněhu a že svorně chtějí na tom samém místě postavit krámy nové. To jim však biskupská vrchnost odepřela. Za 131 marek si proto zakoupili dům Gilga Reißera-Gerlicha a na jeho místě postavili dřevěnou budovu jatek (dnes na místě domu na náměstí č.p. 53).

1613
Ve městě pobývalo neznámé vojsko.

Primátorem byl zvolen Lorenz Czepan.

1614
Primátorem se stal Mertten Schwommschneider.

Ve městě byl postaven Panský, neboli Lovecký dům, který sloužil k ubytování vrchnostenských úředníků. Roku 1700 bylo rozhodnuto o zboření domu. Za to se městská rada zavázala, že do budoucna bude pečovat o úředníky jiným způsobem.

Bylo ustaveno Bratrstvo soukenických tovaryšů, a to dle regulí svitavského soukenického cechu. Od roku 1689 vedlo bratrstvo zvláštní evidenci cizích tovaryšů, kteří se ve městě usazovali. Ti mohli pracovat u mistrů soukenického cechu, kterých ve městě bylo 21.

1615
Svitavským primátorem byl zvolen Veytt Jaich.

1616
Primátorem se stal Lorenz Czepan.

1617
Primátorem byl zvolen Mertten Schwommschneider.

Svitavy a svitavské panství bylo olomouckým biskupem pronajato mírovskému hejtmanu Martinu Půhončímu z Předmostí. Výše nájemného představovala  částku 8 300 moravských zlatých ročně.

Na základě biskupského souhlasu bylo obnoveno Bratrstvo Panny Marie Sedmibolestné, které v období reformace bylo rozpuštěno.

Doložen představitel šindelářů Hannes.

1618
Svitavským primátorem byl zvolen Veytt Jaich.

1619
Primátorem se stal Lorenz Czepan.

Během květnového převratu, kdy vzbouřené stavovské vojsko dorazilo 2. května do Brna s cílem sesadit zemskou vládu na Moravě, bylo nařízeno domácí vězení kardinálu Františku z Ditrichštejna. Ten byl uvězněn společně se svým sekretářem Laurenzem Zwettlerem, svitavským rodákem.

Na svitavském panství žilo  1 240 poddaných.

1620
Svitavským primátorem byl zvolen Urban Kristelius von Bochau.

Český král a falcký kurfiřt Fridrich I.  navštívil Svitavy 4. ledna při své cestě do Brna. V Brně jej latinsky pozdravil Ladislav Velen ze Žerotína.

První zmínka o řemesle zedníků (Barthl Kristh.

Po bitvě na Bílé hoře bylo město potrestáno za sympatie k povstalcům. Biskup František z Ditrichštejna zbavil Svitavy předchozích privilegií do té doby než opustí řady rebelantů. To se splnilo až v roce 1625.

1621 - 1622
Svitavským primátorem byl zvolen Veytt Jaich.

1622
Podle Wolného vypukl ve městě mor. Ve farních matrikách se však nenachází žádná poznámka o epidemii.

1623
Primátorem byl zvolen Mattys Weys.

1624
Primátorem se stal Paul Brislinger.

Podle farních matrik vypukl ve městě mor. Počet zemřelých dosáhl 143.

Děkan a farář ve Svitavách Andreas Marschalek založil nadaci olomouckého semináře a věnoval ji 1000 kop.

1625
Svitavským primátorem se stal Veytt Jaich.

26.dubna biskup odpustil Svitavám a jeho panství účast na povstání a udělil městu nová privilegia.

9. listopadu vydán generální pardon pro Moravu.

Mor ve městě, kterému podlehlo 34 osob.

Svitavami prošlo neznámé vojsko.

V záznamech městského účetnictví pro rok 1625 se objevily zmínky o dalších řemeslech, která byla ve Svitavách provozována. Výčet řemeslníků se rozšířil o zedníka, mědikovce, klempíře, kameníka, dřevaře a tesaře. Vedle nich se tu objevují různé služebné profese jako povozník, hlídač, zvoník nebo seřizovač hodin.

1626
Svitavským primátorem byl zvolen Mettys Weys.

1627
Primátorem se stal Paul Brislinger.

1628
Primátorem byl zvolen Veytt Jaich.

Bylo vydáno Obnovené zřízení zemské pro Moravu. Duchovní a členové rytířských řádů byli uvedeni na zemský sněm jako první stav, bylo zabezpečeno dědičné právo habsburské dynastie na trůn zemí Koruny české, panovník měl právo disponovat zemskou brannou mocí, bylo zrovnoprávněno postavení němčiny s češtinou při zapisování do zemských desek.

1629
Svitavským primátorem se stal Mettys Weys.

1630
Primátorem byl zvolen Paul Brislinger.

1631
Primátorem se stal Egidius Heller.

Ve Svitavách vypukla epidemie moru.

Po smrti faráře Andrease Marschalka se jeho nástupcem na svitavské faře stal Andreas Itter. V roce  1634 spravoval také faru v Kamenné Horce a filiální kostel v Koclířově. Zemřel 7. září 1639.

1632
Svitavským primátorem byl zvolen Mettys Weys.

1633
Svitavským primátorem se stal Egidius Heller.

1634
Svitavským primátorem byl zvolen Veytt Jaich.

1635
Primátorem se stal Mettys Weys.

Biskup František kardinál z Ditrichštejna povolil stavbu jednopatrové farní budovy, při níž se měl nacházet byt pro kaplana. Budova, kterou převzal do ochrany biskup, měla prostorný dvůr a krásnou zahradu.

1636
Primátorem se stal Benedikt Langer.

1637
Primátorem byl zvolen Egidius Heller.

Spor kovářského cechu s kovářem Georgem Lepssem ze sousedního Vendolí, který svoji původní kovárnu prodal a postavil si  novou dílnu, v níž mu však svitavský cech zakázal provozovat řemeslo. Spor nakonec skončil smírem, kovářský cech činnost povolil s tím, že po jeho smrti bude dílna zrušena.

1638
Ve městě byla doložena budova školy.

Primátorem byl zvolen Mettys Weys.

1639
Svitavským primátorem se stal Benedikt Langer.

1639
6. listopadu 1639 bylo město vydrancováno švédským vojskem. Za oběť padl městský kostel, radnice, budova fary a většina měšťanských domů. Zle bylo zacházeno i se svitavskými obyvateli.

1640
Další drancování Švédů. Nový majitel lačnovské rychty Adam Lang z Mikulče v kupní smlouvě uvedl, že kvůli švédským průchodům vojsk tak zchudl, že neměl na zaplacení kupní ceny.

Svitavským farářem se stal olomoucký rodák Wenzel Stecher. Správu farnosti vedl do své smrti v roce 1641. Po něm byl 6. července  dosazen Mathias Johann Stephetius, rodák ze slezského Lichtenbergu a vratislavský kanovník. V roce 1652 odešel ze Svitav zpět do Vratislavi. Svou sestru Agnes provdal za Nikolause Christeliho von Bochau a daroval jí věno 1 000 zl. Z tohoto svazku vzešel spisovatel Josef.

1640 - 1641
Primátorem byl zvolen Egidius Hiller.

1642
Primátorem se stal Markus Tschepan.

V této době jednali zástupci Svitav a Mor. Třebové o organizaci obrany Hřebečského průsmyku. Svitavští se zavázali k vyplacení měsíčního žoldu pro 15 mušketýrů, ale nakonec se nepovedlo včas uskutečnit potřebná opatření.

Město bylo vypleněno Lichtenštejnovými oddíly a 15. června přijeli vojáci Torstensohnovy armády, kteří vyplenili okolí města, zvláště kostel v Kamenné Horce a jeden dvůr ve Čtyřiceti Lánech. Kostel Máří Magdalény v Kamenné Horce byl tak zpuštošen, že „osiřel“ a duchovní správu vykonával svitavský kaplan. Roku 1658 se stal komendatou, ale od roku 1672 byl opět samostatnou farou.

1643
Švédská armáda vyplenila Svitavy a jejich okolí

1643 - 1644
Svitavským primátorem zvolen Egidius (Gallus) Hiller, který před městskou radou se svým zetěm a dcerou podal stížnost  na to, že kvůli válečným kontribucím  byl donucen opustit svůj dům a hledat si obživu jinde. V městských knihách se objevila jména dnes stěží určitelných ulic Mittergasse a Schwanzgasse. Teoreticky by se mohlo jednat o prostřední část dnešní Purkyňovy ulice v prvním případě a ve druhém snad o nějaké samostatné domy na konci města.

1644
Císařské vojsko rekvírovalo ve Svitavách potraviny pro potřeby posádky na Mírově.. V únoru se dva vojáci Stollova pluku Hans Caspar Hardtsadler a Hans Dantzig dostali v opilosti do konfliktu s obyvateli svitavského Nového města, a za to skončili v městském vězení, ze kterého byli zanedlouho po složení běžné přísahy propuštěni.

Ve výdajích města se objevila položka za hodináře při kostele sv. Jiljí. Od té doby měly Svitavy na věži kostela hodiny.

1645
Svitavským primátorem byl zvolen Vitus Niger (Veit Schwarz).

Město a jeho okolí vyplenil jakýsi oddíl 300 Švédů.

31. července byl švédským generálem Lennartem Torstensohnem  vydán ochranný list městům Svitavy a Březová nad Svitavou, který zakázal švédským oddílům plenit obě města a jejich okolí.

1646
Svitavským primátorem se stal Vitus Niger (Veit Schwarz).

Na hřbitově postavena kostnice s vezděnou pamětní deskou s nápisem: „Adm. Rvdm. Dnus Matthias Joan. Stephetius Decanus Zwittav. R. D. Urbanus Aloy. Ziak Vice Deca. Ibidem. Herr Vitus Niger Primus derzeit, Phillipus Hiller, Georgius Czeppan, Urban Hancke, Andreas Langer, Jakobus Schildner, Michael Pusch, Gallus Jaich, Valentinus Kristeli, Georgius Kamenohorsky, Caspar Baier, Gregorius Ullrich, Benedictus Zeisske Stadtrichter, Mattheus Pachelius Notarius, Herr Urbanus Kristeli von Bochaw, Marcus Czeppan, Bartholomäus Zehenmarkh Disz Baynhaus zue Ehren Gottes Und allen christgläubigen Cörpern ihrer Gebayn zur Verwahrung Bawen lassen. Anno 1646 Dni., Die 16. Augusti.“

První lánová vizitace zjistila v Mor. Lačnově 46 osedlých.

1647
Primátorem byl zvolen Philip Hüller.

Byla sepsána podrobná instrukce o povinných rekvizicích procházejících císařských vojsk a o chování obyvatel vůči nim. Instrukce nepřipouštěla žádné výjimky a vše sloužilo k podpoře císařské armády.

1648
Po dlouhotrvajících jednáních byl uzavřen  vestfálský mír. Následky Třicetileté války byly tragické - obrovský úbytek obyvatelstva, zdevastování půdy a neúroda tíživě dolehly na hospodářství země. Svitavy se však rychle vzpamatovaly. V roce 1656 zůstalo ve městě pouze 10 pustých domů a tyto byly do roku 1677 osazeny. Na konci 17. století žilo ve Svitavách přibližně 1 400 obyvatel.

Svitavským primátorem byl zvolen Benedikt Zeißke a došlo k drobné změně městské správy, jejíž volba probíhala každé dva roky za dohledu mírovského úředníka. Tomu byl předkládán volební návrh členů nové rady, který byl poté slavnostně vyhlášen a zvolenci uvedeni do funkce. 

1649
Svitavským primátorem byl zvolen Nikolaus Sutor (Schuster).

Svitavský farář byl admistrátorem kostela sv. Jakuba v Koclířově.

1650
Svitavským primátorem se stal Philip Hüller.

Sestaven nový urbář svitavského panství. Je uložen v Zemském archívu Opava, pobočka Olomouc  a je psán německy. 

1651
Svitavským primátorem byl zvolen Vitus Niger (Veit Schwarz).

O významný zásah do hospodářských poměrů města šlo v případě tzv. mercuriánských dohod ze 6. září 1651.

1652
Svitavským primátorem se stal Benedikt Zeißke.

Svitavským farářem a děkanem se 6. listopadu stal  olomoucký rodák Andreas Dirre. Ve městě se příliš nezdržel (snad do roku 1656), již za svitavského úřadování se stal kanovníkem dómu v Olomouci, poté arcidiakonem ve Znojmě a sufragánem a biskupem v Nikopoli.

Z tohoto roku pochází popis svitavského děkanátu, sepsaného novým děkanem, kde je uvedeno, že svitavským farním kostelem je kostel Narození Panny Marie. Další zásadní poznámkou je kritika stavebního stavu místních kostelů, farní budovy a farní školy.  

1653
Svitavským primátorem se stal Philip Hüller.

Bratři David Adalbert Kristelli a Matthäus Bernard Kristelli (*1604 ve Svitavách  +1671, děkan v Lipníku, apoštolský protonotář) přeměnili svou půjčku na výpalné, poskytnutou městu roku 1643, na nadaci a rozmnožili její jmění na 1 500 moravských tolarů. Nadace byla určena na podporu třech chlapců v semináři sv. Františka Xaverského v Olomouci. Další chlapci měli být přednostně vybíráni z rodiny Kristelli nebo ze spřízněných rodin, popřípadě ze Svitav. Roku 1660 došlo k navýšení fundace na 2 500 zl. pro pět chlapců. Proto se na seznamech členů jezuitského semináře v Olomouci setkáváme se jmény mnoha Svitaváků, často hudebníků. Mnoho seminárníků ze Svitav pobývalo i v jezuitském semináři v Brně.

Ve Čtyřiceti Lánech byl postaven vrchnostenský pivovar, což bylo svitavskými měšťany chápáno jako zásah do jejich práv. Ve shodě s mercuriánskou dohodou byly navýšeny roboty, zejména potařní. Hradeckému a hynčinskému rychtáři bylo upíráno právo vařit pivo. Rychtáři byli nuceni odebírat vrchnostenské pivo, na kterém prý i prodělávali. Přibyla povinnost dodávat chmel, který poddaní museli i kupovat, aby mohli dodávky splnit.

1654
Svitavským primátorem byl zvolen Vitus Niger (Veit Schwarz).

Před rokem 1654 se ve Svitavách narodil Jakub František Jiří Jaich. Roku 1662 studoval v Olomouci poezii, vyučil se polním trubačem s právem přijímat učně. Od roku 1672 do své smrti 7. února 1685 zastával místo trubače olomouckého biskupa Karla Liechtensteina. Tomuto biskupovi sloužil i další trubač ze Svitav - Martin Josef Christ. Ten v roce 1674 dosáhl bakalářské hodnosti u olomouckých jezuitů a v letech 1676 - 1694 se stal biskupským trubačem. Po smrti biskupa sloužil v armádě generála Croye.  

1655
Doložená poprava na svitavské šibenice v blízkosti cesty na Litomyšl na místě zvaném Atzing. Šibenici tvořily čtyři vyzděné sloupy spojené břevnem; konstrukce se dochovala do začátku 19. století.

Dva vojáci Hennemannschovy setniny způsobili rvačku a střelbu na náměstí a byli dáni do vězení.

Svitavským primátorem se stal  Benedikt Zeißke.

Doloženo jméno Jakoba Wagnera, perníkáře ve městě.

1656
Primátorem byl zvolen Georg Czepan.

Svitavským farářem a děkanem se stal Mathias Wilhelm Pusch. Pocházel ze svitavské rodiny, jejíž mužská linie se věnovala duchovnímu životu. Datum nástupu do funkce je  nejisté, možný je i rok 1658. Pusch zemřel v roce 1660 a je pohřben v kostele Navštívení P. Marie ve Svitavách, v kapli sv. Jana Nepomuckého.

Listinou z 3. ledna sepasanou v Bruselu potvrdil olomoucký biskup Leopold Vilém (1637 -  1662) městu privilegia a povolil ve městě čtvrtý výroční jarmark (a to tak, aby nekolidoval s termíny v okolních místech). Nová privilegia byla udělena s výhradou, že musí odpovídat tzv. mercuriánské dohodě, která byla potvrzena a doplněna o cechovní práva. Listinou byl položen základ pro rozvoj řemeslnických cechů. Nové cechovní stanovy byly vydány v Kroměříži.

Postavena budova nové sladovny na Máchově aleji.

Svitavský syndik Georg Bergmann sepsal Průvodce po městě Svitavy. Úvod soupisu byl napsán ve verších a je nejstarší dochovanou místní básní. Znění předmluvy otiskl Gustav Korkisch. Jedná se o abecední seznam vlastníků domů, řazených dle křestních jmen a bez uvedení čísel domů, parcel či pozemků. Pro bližší orientaci polohy domů jsou zde uvedeny nejbližší sousední ulice. Ještě komplikovaněji je uváděna poloha pozemků.

1657
Primátorem se stal Nikolaus Kristely von Bochau.

Došlo k úpravě cechovního zřízení s tím, že za hlavní byly považovány cechy v Kroměříži a cechy v ostatních biskupských městech byly prohlášeny za podřízené. Pro hlavní cechy byly sestaveny vrchnostenské artikule, podle kterých se musely ostatní cechy řídit. V roce 1658 byly vydány nové stanovy tkalcovskému cechu.

1658
Primátorem byl zvolen Benedikt Zeißke.

Ve Svitavách se narodil Josef Kristely von Bochau, autor několika asketických spisů; zemřel jako mnich v kartouzách Gaming v Dolním Rakousku roku 1740. 

Administrátorem olomouckého biskupství Eliasem Castellem bylo uděleno privilegium řeznickému cechu k provozování řemesla, svázaného s vlastnictvím masného krámu. Kdo takové místo nevlastnil, nesměl maso prodávat. Kontrolu masných krámu vykonavali 2 radní a 2 přísežní cechmistři, kteří hlídali i ceny masa.

1659
Primátorem byl zvolen Benedikt Zeißke.

1660
Primátorem byl zvolen Nikolaus Kristely von Bochau.

1661 - 1670
Primátorem se stal Benedikt Zeißke.

1661
Je připomínán Carl Ignatz Alberti, svitavský děkan a farář, který zemřel 24. března 1672.

1662
20. listopadu zemřel olomoucký biskup Leopold Vilém.

1663
10. září přijeli do Svitav krajský chrudimský hejtman, vyšší důstojník z Lanškrouna a hejtman z Litomyšle a se svitavskou radou  jednali o zátarasech v lesích. Ty měly sloužit v boji proti Turkům.

Ve městě a okolí pobýval pluk Caprari; v matrikách se objevilo jméno velitele de Rudy jako kmotra dítěte Nikolause Kristeliho.

1665
Skupina (pravděpodobně císařských) jezdců přepadla na polích u Svitav řemeslníky z Třebové, kteří jeli na svitavský trh se zbožím. Násilníci jim pobrali veškerý náklad.

1668
Dne 20. března se usnesla obec, že od hlídek a robot mají být osvobozeni pouze purkmistr, radní, rychtář, městský písař a kostelník.
Zajímavá je zmínka v městských knihách, která pojmenovává další městskou část pod názvem Angergrund. Pozemky se nacházely u Lačnova  a patřily svitavskému špitálu. Odtud  také pochází označení Spittelgrund.

1669
Listinou ze 17. prosince, datovanou v Kroměříži, biskup Karel z Lichtensteina potvrdil městu všechny dosavadní výsady s výhradou, že nesmějí být na újmu mercuriánské dohodě.

1670
Doloženo mydlářské řemeslo.

1671
Ve městě ležel oddíl velitele Rabatti.

1671 - 1674
Primátorem se stal Nikolaus Kristely von Bochau.

1672
Město zasáhlo krupobití. Byly poničeny střechy, domy a sady, úroda. Opravy probíhaly v následujících letech.

17. července byl uveden do úřadu děkan a farář ve Svitavách Stephan Ferdinand Sieber. Topograf Wolny klade jeho příchod k 12. dubnu 1672. Z nařízení olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna z roku 1671 probíhalo sepisování příjmů, úroků a příslušenství jednotlivých děkanátů biskupství. Sieber zřídil nově vedenou děkanskou matriku, ve které byl podrobně popsán inventář kostelů a farnosti.
Kostel sv. Jiljí je v děkanských matrikách nazýván „starým farním kostelem“ a v popise děkanátu byl stavební stav všech kostelů, děkanství a farní školy označen jako defektní a začalo se uvažovat o velkých opravách.

1673 
Na základě stížnosti děkana Siebera byl vydán biskupský dekret, ve kterém se městské radě ukládala povinnost otevřít při inspekcích kostelů kostelní pokladny, kde byly uschovány cennosti a písemnosti. Obec dále  musela žádat o souhlas zdejšího děkana při zadávání stavebních prací na kostelních stavbách.

1674
Byl vypracován nový urbář povinností svitavských obyvatel.

Nadprůměrné srážky způsobily hnití úrody. Situace se opakovala ještě v roce 1676.

Stížnost moravskotřebovských řezníků na svitavské a březovské kolegy, kteří na trhu v Mor. Třebové od 3. února 1673 do 1. dubna 1674 porazili 463 kusů dobytka, což přivedlo 4 tamní řezníky do nesnází.

1675 - 1678
Primátorem byl zvolen Benedikt Zeißke.

1676
Ve městě měl pobýval pluk velitele Straffolda a  v následujících letech se objevila v matrikách jména, patřící do tohoto pluku.

Zemřel děkan Sieber a na jeho místo byl 30. září investován mikulovský rodák Melchior Ferdinand Sünn. Uveden do úřadu byl až po Velikonocích následujícího roku. Sünn byl  literárně činný, jak tomu nasvědčují olomoucké církevní obřady, které v roce 1695 zkompiloval pod názvem Novae Agendae Olomoucensis directorium chori. Agenda nahradila do té doby užívanou agendu Stanislava Pavlovského a obsahovala latinské chorály pro všechny svátky církevního roku, s přídavkem 42 českých a 40 německých notovaných duchovních písní. Zemřel 7. června 1703 a je pohřben v kostele sv. Jiljí.

1677
Proběhla druhá lánová vizitace.

1679
Začaly práce na generální rekonstrukci kostela sv. Jiljí s přispěním svitavských farníků.

1679 - 1684
Primátorem byl zvolen Georg Schwartz.

1680
Největší nevolnické bouře v Čechách, které se rozhořely na konci 17. století, nepřímo zasáhly i Svitavy. Mírovský hejtman Karel Kotulinský, obávaje se nevolnického vpádu z Litomyšlska, povolal do Svitav Starnhenbergův pěší a jezdecký pluk. Velmi těžká situace byla komplikována morem, který vzápětí vypukl. Leopold I. se pokusil vyřešit situaci robotním patentem, který potvrzoval maximální roboty 3 dny v týdnu a doporučil vrchnostem křesťanské chování vůči poddaným.

Městská rada vyhlásila, že nebudou konány pondělní trhy ani ve městě ani na předměstí.

Svitavský rodák Josef Pusch von Grünwald sepsal životopis blahoslaveného Jana Sarkandera.

1683
V době tureckého nebezpečí byl ve Svitavách kazatel Johann Pilatus. Při svém kázání pod širým nebem 12. září pronesl tato slova: „V tuto hodinu bude Vídeň od hrozícího nebezpečí uchráněna!“ Událost, která byla i konzistoří vyšetřována, vešla mezi svitavská legendární proroctví. Turci totiž byli téhož dne u Vídně drtivě poraženi.  Jiná varianta proroctví  je spojena s rokem 1686 a osvobozené město měl být Budín (něm. Ofen)..

1685 - 1689
Primátorem byl zvolen Georg Dittrich.

1687
Začala další z přestaveb domů na vnitřním městě. Domy získaly takřka současnou podobu, změnila se jejich dispozice a ve větší míře byl při stavbách využit kámen, resp. opuka. Původní dřevěné domy byly nahrazeny kamennými s podloubím, kde v zadních částech domů byly dřevěné přístavby, kolny či stáje a chlévy. 

Doloženo pojmenování dnešní Hrnčířské ulice,  tehdy Töpfergasse nebo Lehmgasse. První varianta se objevila již v roce 1643, kdy byla v zápise městských knih zmiňěna  „Stübel auf der Töpfergassen“.

1688
Věnoval biskupský rada a člen konzistoře svitavský rodák Paul Pusch 100 zl. na nově založený špitální fond. O několik let později dalších 100 zl. věnoval jeho bratr Mathäus, farář v Šumperku. Z tohoto kapitálu pak mohly být úroky použity na obživu špitálníků a vedení mší sv. Ibjevily se i příspěvky a dary, určené pro stavbu nemocnice. Na tyto účely věnoval Georg Schwarz v roce 1696 částku 100 zl.

1689
Dne 8. května byl vysvěcen kostel sv. Jiljí. Akt vykonal Jan Josef hrabě Breuner, světící biskup olomoucký. Výroční pamětní den byl stanoven na neděli před svátkem Nalezení sv. Kříže, tj. na neděli před 3. květnem.

Postaven dům Girga Jahnla vně městských hradeb. Dům byl později přestavěn na soukenický herberk; v 19. století zde byl zřízen hostinec Ferdinanda Wernera, pekařského mistra a  člena městské rady. Dům patřil k nejstarším ve městě, dispozice se dochovala i po požáru v r. 1781. Stál na někdejší ulici Melzgasse č. o. 42.   

1690 - 1691
Primátorem se stal Georg Schwartz.

1692 - 1697
Primátorem byl zvolen Georg Dittrich.

1693
Mračna kobylek požrala veškerou úrodu na polích.

1694
Dochovaly se nejstarší účetní knihy svitavského špitálu, kde jsou do roku 1730 vedeny náklady na provoz a údržbu špitálu. Objevují se zde výdaje na sklo, hrnce, tesařské a kominické práce na špitálu, dále na plot kolem zahrady. Není jisté, kde stará budova špitálu stávala, ale muselo to být v jakési „boudě“ na předměstí. 

1698
Primátorem byl zvolen Martin Albrecht.

V Mor. Lačnově se narodil Jiří Antonín Heinz.

1699
Svitavským primátorem byl zvolen Mathias Leopold Zehenmark.

5. dubna vykoupila Dorothea Blodigová svou sestru, svobodnou matku, Apollonii z očistného ohně, když otiskla dlaň popálené levé ruky do kapesníku. Toto znamení, společně s úředním potvrzením, bylo na věčnou památku umístěno pod sklo u sochy Ecce Homo v mariánské kapli v kostele sv. Jiljí.

Tweet