18. století
IV. KALENDÁRIUM DĚJIN MĚSTA SVITAVY
Sestavili: © Radoslav Fikejz a Vladimír Velešík
Zdroj: Fikejz, Radoslav – Velešík, Vladimír: Kronika města Svitavy. Svitavy 2006
18. století
1700 - 1702
Primátorem se stal Martin Albrecht.
1700
Ve městě žilo 315 osedlých, z toho na předměstí 164. Měšťanů bylo 82, sedláků či zahradníků 89.
Byla přestavěna původně dřevěná věž kostela sv. Jiljí. Věž byla 49,5m vysoká a byly na ní 3 zvony. 31. srpna dokončili přestavbu tesařští mistři Paul a Carl Ehrenberger.
Na pamětní listině byl uveden podpis Paula Josefa Hackenwäldera, kantora a sekretariuse Bratrstva Sedmibolestné Panny Marie. V roce 1704 byl připomínán jako kantor, od roku 1707 jako rektor. Hackenwälder byl majitelem dvou nemovitostí, které postupně zakoupil od Thomase Czepana (1694) a Gabriela Friedla.
1702
Brněnský kanovník Severin Franz Zeiske založil ve Svitavách Bratrstvo sv. Barbory. Hůavní sídlo bratrstva bylo při františkánském klášteře v Opavě.
1703
Po smrti děkana Sünna nastoupil 4. srpna na místo děkana svitavský rodák Philipp Pusch von Grünwald, který tuto funkci zastával do své smrti 14. července 1732.
Dle slibu městské rady byl zztyčen mariánský (morový) sloup na svitavském náměstí.
1703 - 1705
Svitavským primátorem byl zvolen Mathias Leopold Zehenmark.
1706 - 1707
Primátorem se stal Simon Lachnit.
1707
Ve městě byla doložena vysoká úmrtnost. Od 28. března do 31. dubna zemřelo 19 osob.
1708 - 1712
Primátorem byl zvolen Martin Efferle.
1712
V literatuře jsou k tomuto datu doloženy nálety kobylek, které způsobily velké škody.
1713
.Je datována socha Piety na Pražské ulici.
1713
24. ledna vydal v Kroměříži olomoucký biskup, kardinál Wolfgang ze Schrattenbachu listinu, v níž městu potvrdil platnost konfirmace biskupa Karla z roku 1669. Mercuriánské dohody zůstávaly i nadále v platnosti a práva vrchnosti na výčep piva v okolních vsích nebyla omezena. Listina upravovala stravné hospodářských úředníků z Mírova a roboty poddaných ve Čtyřiceti Lánech.
1713 - 1715
Ve Čtyřiceti Lánech byla postavena vrchnostenská palírna, jejímž nájemcem a zároveň nájemcem jirchárny se stal Žid Jakoba Donat z Boskovic. Proti zřízení vinopalny a jirchárny a s tím souvisejícím nárůstem potažních robot protestovalo město a okolní obce přímo u císaře Karla VI.
Ve stížnosti z 12. března 1715 byl císař vyzván buď k odstranění současného stavu, nebo k vytvoření komise, která by stížnost měla přezkoumat. Stížnost, jejíž vyřízení se v důsledku válek protahovalo, byla zamítnuta. Židovský majitel se sice zavázal k plnění nájemní smlouvy, ale tato po vypršení doby nájmu již nebyla prodloužena a novým nájemcem byl ustanoven Mathes Biberle z Mor. Třebové. Spor o provoz těchto podniků je dokladem nepřátelského postoje měšťanstva vůči Židům.
Primátorem se stal Friedrich Frantz Steinbock.
1715
Svitavám byla odňata soudní pravomoc. Na tento stav si město stěžovalo v biskupské kanceláři, ale stížnost, opírající se o "pradávný stav věcí, smluvně sjednaných" byla zamítnuta. Záležitost byla nakonec byla projednávána před vrchnostenským soudem a Svitavy byly nuceny soudní správu arcibiskupského zboží přenechat vrchnostenské jurisdikci. Výsledek sporu byl potvrzen tzv. narovnáním z 24. září 1767.
Na Svitavsku vypukla morová epidemie, doprovázená hladomorem. Ten postupně zasáhl celé Hřebečsko.
Počátek velkého robotního sporu svitavského panství s vrchností vedl k vytvoření komise Zemského tribunálu na Moravě. Komisionální šetření vedlo 26. srpna 1717 k vydání tzv. provisoria. Dohoda částečně vycházela vstříc požadavkům poddaných, ale současně umožila zvyšování míry robotních povinností.
1716
Nové stanovy plátenického cechu, které cechovní správu podřídily nejen městské radě, ale i orgánům státní správy. Stanovy přesně vymezovaly okruh cechovní působnosti. Byly důsledkem cechovních reforem, které cechů přidělovaly komisaře (většinou člena městské rady). Ten obdržel jeden ze tří klíčů od cechovních skladů. Cechovní reformy jsou dokladem snah státu o regulaci cechovních společenství.
1716 - 1718
Velké sucho vedlo k četným lesním požárům a přineslo zdražení obilí.
1716 - 1726
Primátorem byl zvolen Georg Anton Bayer.
před r. 1718
Byla doložena osada Český Lačnov (lidově Kitzig). Na vymýcené vrchnostenské půdě se usadilo 9 chalupníků již v roce 1674.
1720
Ve městě vzrostla úmrtnost. Pravděpodobnou příčinou smrti 193 osob byla epidemie cholery.
Za vlády císaře Karla VI. začala plánovaná výstavba císařských silnic, která splňovala dva strategické cíle: sloužila armádě a naplňovala potřeby obchodu. Jednou ze stavěných cest byla spojnice mezi Vídní a Prahou, vedoucí přes Brno, Svitavy a Vysoké Mýto. Druhá stavěná silnice směřovala z Javorníku přes Lačnov na Mor. Třebovou, Mohelnici do Olomouce. Císařské cesty měly z velké části využívat polních cest a respektovat vlastnické poměry pozemků. Cesty měly být vystavěny s co možná nejnižšími náklady, využívaly robotních povinností poddaných, kterým byly mimořádné roboty kompenzovány snížením odvodů. Plánování cest bylo upraveno roku 1735 nařízením o robotách, které se vztahovaly k výstavbě kamenných silnic.
Další rozvoj dopravních staveb plánovala Marie Terezie. Byla vystavěna cesta ze Svitav do Mor. Třebové a dále tzv. černohorskou silnicí na Brno. Úsek z Letovic na Dlouhou Loučku byl dokončen v roce 1760. Práce na černohorské spojce byly z důvodu nedostatku peněz dočasně pozastaveny a obnoveny až v roce 1782.
1721
Narodil se Jakob Christelli, doktor teologie a kanovník kláštera Všech svatých u Olomouce, autor spisů Theologia normalis scripturistico historica Vienna a Tractatus de contractibus et justitia.
Známe jméno dalšího svitavského učitele Wilhelma Richtera.
1722
Ve farních matrikách bylo zaznamenáno jméno Josefa Hackenwäldera, rektora svitavské školy a magistra filozofie. V pamětní listině z roku 1732 byl nazýván rektorem školy a chóru. Roku 1734 prodal dědictví po svém otci Paulu Josefu a zakoupil za 1 400 zlatých měšťanský dům vedle radnice (č.p. 124). Ve zmíněné listině bylo uvedeno jméno Tobiase Schmieda, kanora a komponisty. Později byl nazýván ředitelem a učitelem (1759, resp. 1767).
1727 - 1735
Primátorem se stal Mathes Hoffmann.
1730
Andreas Lachnitt, svitavský rodák a farář v Bartošovicích na Moravě, věnoval částku 2 000 zlatých na špitální fond. Obnos měl být použit na pobyt 6 špitálníků.
1731
Byl položen základní kámen stavby kostela sv. Floriána.
Ve Svitavách se narodil Anselm Hacker, vynikající hudebník. člen augustiniánského řádu u sv. Tomáše v Brně, kde 13. května 1772 zemřel.
V červenci zapálil blesk věž kostela sv. Jiljí, která zcela vyhořela a o rok později byla znovu postavena a do báně vložen pamětní spis s datem 23. ledna 1732. Při stavebních pracích se stala nehoda, když syn učitele Zerhana, vybíraje z kavčího hnízda vejce, spadl z věže. Zachránil jej ministrantský oděv, který jeho pád zpomalil.
V mariánském kostele na náměstí, v kapli sv. Jana Nepomuckého, byla zřízena hrobka rodiny Puschů. Pozdější nálezy jednoduchých rakví pod dlažbou, zvláště při pokládaní plynovodu, vedly k doměnce, že do kostela byli kdysi pohřbívaní členové premonstrátského konventu ve Svitavách.
2. září proběhly ve městě slavnosti svatořečení Jana Nepomuckého. Toho dne se konalo procesí od kostela sv. Jiljí k městskému kostelu za účasti mnoha duchovních a lidí z okolí. Slavnost trvala celý oktáv. U mariánského sloupu na náměstí byla postavena triumfální brána, zdobená malovanými symboly. Večer pak bylo náměstí zaplaveno světlem z hořících svící, vyhrávalo se a zpívalo.
1732
27. listopadu se v děkanských amtrikách poprvé objevilo jméno nového děkana Karla Friedricha hraběte von Secau, kanovníka vratislavského dómu. Podle G. Wolného nastoupil již 28. července. O jeho osudu toho příliš nevíme, poslední zápis v matrikách pochází z 11. října 1740. V tomto roce rezignoval na místo děkana a faráře ve Svitavách a odešel do Vratislavi..
Narodil se matematik Johann Chrysostomus Tomaschek ze Svitav, zemřel 1814. V roce 1791 sepsal užitečnou matematickou příručku
1734
Vysochána jedna z nejkrásnějších soch ve městě - Tischlerova nejsvětější Trojice. Původně stála na konci Mor. Lačnova.
1735
Listinou, datovanou v Luxenburku dne 27. května, císař Karel VI. potvrdil městu platnost konfirmace privilegií, vydané biskupen Wolfgangem ze Schrattenbachu (1713). Nové privilegium obsahovalo dodatek, že udělené výsady nebudou odporovat současnému nebo budoucímu zemskému zřízení.
1736 - 1739
Primátorem se stal Andreas Anton Zehenmark.
1736
Tkalcovský cech užíval vlastní barvírnu.
Narodil se Fulgenzius Schwab, později piarista v Mikulově a od roku 1778 kroměřížský rektor, vynikající hudebník a spisovatel. Zemřel 25. dubna 1796 v Mikulově.
1737
V letních měsících (od 23.června do 23.července) prudce vzrostla úmrtnost. Zemřelo 25 osob.
Ludwig Geissler namaloval obraz sv. Jiljí pro kostel zasvěcený tomuto světci.
1738
Dne 7. června bylo patentem královského tribunálu městu přiděleno hrdelní právo pro tyto obce: Svitavy, Březová, Muzlov, Dlouhá, Horní Hynčina, Javorník, Lačnov, Ostrý Kámen, Vendolí, Čtyřicet Lánů, Kamenná Horka, Hradec, Sklené atp. Došlo k rozšíření soudního obvodu stanoveného roku 1729 na 31 obcí. Městský soud vedl také pozemkové knihy. Pod jeho správu patřily i lenní dvory a statky dědičných rychtářů.
1740 - 1749
Primátorem se stal Georg Anton Schwartz.
1740
Vymřela panovnická dynastie Habsburků po meči a podle pragmatické sankce zasedla na trůn Marie Terezie. Toto se stalo impulzem k rozpoutání války o rakouské dědictví. Součástí této války byly i dvě války o Slezsko s pruským králem Bedřichem II. Války se dotkly i Svitav.
Svitavským děkanem se stal Franz Anton, svobodný pán von Gabelkhoven, který sem přišel z fary v Březové nad Svitavou. Ve svitavském úřadě zůstal až do roku 1780, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval.
Vypukla první slezská válka (1740 - 1742).
1742
V květnu zemřelo 42 lidí, v červnu 41 a v červenci 36 lidí. Je možné, že tato úmrtí byla následkem epidemie ve městě.
1744 - 1745
Probíhala druhá slezská válka.
1746
Ve městě žilo 2 226 obyvatel.
13. března se ve Svitavách narodil P. Maurus Haberhauer, známý muzikant a skladatel chrámové hudby, od roku 1764 benediktin v Rajhradě a v roce 1770 byl vysvěcen na kněze. Roku 1775 se stal ředitelem kůru. Je autorem i několika symfonií. Zemřel 18. února 1799 v Rajhradě.
1748
Listinou z 20. srpna v Kroměříži olomoucký biskup Ferdinand Julius hr. Troyer potvrdil městu privilegia, jmenovitě jejich konfirmace z r. 1713, s výhradou, že nebudou narušena vrchnostenská práva a zájmy.
1749
Postavena kaple P. Marie v Mor. Lačnově.
1750 - 1763
Primátorem zvolen Anton Frantz Langer.
1752
Ve městě pobýval Lotrinský pluk, z něhož se v matrikách objevilo jméno Jakoba Schedla..
1754
Marie Terezie zřídila poštovní spojení z Olomouce do Hradce Králové přes Koclířov, Svitavy, Litomyšl. Při otevírání poštovního spojení se ukázalo, že vzdálenost mezi Lošticemi a Koclířovem je příliš velká, a proto bylo 13. prosince 1755 vydáno olomoucké poštovní správě nařízení najít vhodné místo mezi těmito obcemi ke zřízení poštovní stanice. Ta byla zřízena 30. června 1757 v Gruně.
1756
Začala sedmiletá válka.
Od roku 1754 probíhaly za olomouckého biskupa Ferdinanda Julia hr. Troyera rozsáhle generální vizitace farností. Formou dotazníků měli místní faráři připravit relaci o stavu farnosti. Biskup měl navštívit jednotlivé děkanáty, tedy i svitavský, kde se měli kněží shromáždit a setkat se s biskupem nebo jeho doprovodem. Ve Svitavách došlo ke schůzce v roce 1756. Provedenou vizitaci ocenila i Marie Terezie.
1757 - 1765
Spory mezi cechy a městskou radou a Johannem Georgem Blodigem, který získal místo živnostenského představeného po abdikaci syndika Antoníma Nepomuka Čermáka (1756). To, že se tkadlec Blodig ujal výkonu funkce, vyvolalo značný odpor v městské radě, tvořené především soukeníky, a stejně tak v představenstvech cechů. Blodigovi byla vytýkána neschopnost, byl obviňován z nezákonného postupu a naznačena i možnost korupce. Spor přerostl v debatu o tom, jaké místo může živnostenský představený zaujímat v městské radě. Řevnivost mezi cechy a uvnitř nich vedly k Blodigovu odvolání.
1758
Soukeníci dostali povolení na dovoz uherské vlny.
Pruské vojsko, vedené králem Bedřichem II., vstoupilo do Svitav.
1759
Zemřelo 172 osob.
1760
Ve Svitavách se narodil Franz Jaich, katecheta na zdejší divčí škole. Jaich byl autorem učebnice katechismu.
1761
Zemřelo 184 osob.
1763
Poslední vyrovnání sporu o Farská pole mezi svitavskou farou a měšťanskými držiteli pozemků. V tomto roce díl pole ležící vedle „Lustgarden“, který dříve náležel svitavské faře, odkoupil svitavský děkan, svobodný pán von Gabelkhoven, za 100 zl. pro farní kostel.
1764 - 1773
Primátorem zvolen Johann Nep. Christ.
1767
Ve městě vznikla Ostrostřelecká společnost vedená městským syndikem Johannem Prokeschem.
24. října byla ve Svitavách vydána smírčí listina v dlouholetém sporu mezi měšťany a vrchností - tzv. transakce. Byla výsledkem šetření c. k. tribunální komise pod vedením Ignatze Antona von Langera a Johanna Nepomuka Palestrazziho a rozhodla ve věci stížnosti města proti biskupské vrchnosti ohledně vrchnostenských práv ve Čtyřiceti Lánech, jurisdikce v Hradci nad Svitavou, Lačnově, Javorníku, Vendolí, Kamenné Horce, Horní Hynčině a Skleném a lenního dvora v Kamenné Horce a dalších záležitostech. Transakce obsahovala 9 bodů.
1768
31. prosince vstoupila v platnost Constitutio Tribunalis Theresiana. Tím byly soudní pokuty převedeny na vlastního soudce. Městský soudce zůstal ve svém úřadě.
1769
Postavena silnice Svitavy- Polička. Silnice vedla úvozem směrem na ves Karle a končila na zemských hranicích. Poličská část cesty byla dobudována až v roce 1817. Před tím vedla cesta od kostela v Karli přes Vysoký les polní cestou do Květné.
1770
7. srpna byla podána svitavskými měšťany stížnost proti transakci. Podepsali ji Johann Steinbock, Johann Georg Blodig a student Johann Schwarz.
Z nařízení Marie Terezie byl vypracován císařský oběžník stran řemeslných cechů, zmiňující svitavské tkalce plátna.
Byly očíslovány domy v Mor. Lačnově. Napočítáno 40 sedláků a zahradníků a 92 domkářů, tedy 139 domů.
1770 - 1772
Svitavskou oblast postihly „hladové roky“, dramaticky vzrostl počet úmrtí ve městě - ze 129 případů v roce 1770 na 338 v roce 1772. Neúroda byla spojená s častými dešti, které způsobovaly lokální záplavy. Měřice pšenice stála 8 zl., žito 6,30 zl., ječmen 4,30 zl., oves 2,15 zl., lidé z nouze pekli otrubový chléb a vařili polévky z trávy. Vyskytly se i případy, kdy lidé zkolabovali přímo na poli a o několik dní později zde byli nalezeni mrtví.
kolem r. 1770
Vládní úřady se zabývaly možností zvýšit výrobu plátna a zjistily, že výhodné podmínky k tomu jsou na Moravskotřebovsku, Svitavsku a v okolí Radiměře. Zvláště tkalci v Radiměři byli schopni vyhovět státním požadavkům na kvalitu výrobků. Žádané byly běžné druhy lněného zboží a cvilink. Úřady objevily menší komplikace při výrobě velmi bílého zboží, ale obtíže byly vyřešeny tím, že plátna se vozila na bělidla do Letovic.
Bylo ovšem nutné upravit cenové poměry. Radiměřští tkalci se stali v roce 1765 terčem stížnosti svitavských kolegů, ve které se uvádělo, že v této vesnici, a to v české i v moravské části, pracovalo mnoho set fušerů, kteří napodobují výrobky svitavských tkalců, např. plátno modře proužkované. To pak dokonce prodávali na trzích v Brně, Mikulově, Dolních Kounicích, Ivančicích, Slavkově u Brna, Modřicích a jinde, což byla asi místa napojená na obchod se svitavským tkalcovským cechem. Modře proužkované látky prý ani nebarvili indigem, ale používali jakýchsi barev připravovaných ze dřeva. Nedodržovali rozměry a jiné náležitosti a navíc skupovali přízi v celém okolí.
Začalo vysoušení některých svitavských rybníků.
1772
Tzv. narovnání ve sporu poddaných s vrchností. Spor pokračoval kvůli dodávkám chmele a robotám na rybnících. Poddaní odmítali plnit své povinnosti a došlo i k zatýkání. Sbíraly se peníze na vedení procesu a ve prospěch uvězněných.
1774 - 1781
Svitavským primátorem zvolen Martin Jahl.
1774
6. prosince byl vydán Všeobecný školní řád pro školy normální, hlavní a obecné; původcem reformy byl významný reformátor pruského školství, pedagog (a biskup) ze slezské Zaháně J. I. Felbiger, proslulý tzv. písmenkovou a tabulkovou metodou výuky. Na reformě pracoval společně s F. K. Hälingem. Nový školní řád vycházel z požadavku šestileté povinné školní docházky pro děti od 6 do 12 let.
1775
Byl zřízen vrchnostenský úřad ve Čtyřiceti Lánech.
1776
20. února zahájila činnost vrchnostenská komise. Měla prošetřit okolnosti, které vedly k sepsání stížnosti osmi obcí proti nařizovaným robotám. Nálezy komise se staly předmětem dalších selských nepokojů.
Ve Svitavách přenocoval císař Josef II.
1777
Olomoucké biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství a byly zahájeny reformy církevní správy.
1778
14. listopadu projížděl městem císař Josef II. na cestě z Hradce Králové do Mohelnice, kde přenocoval. Traduje se, že kvůli špatným silnicím necestoval kočárem, nýbrž na koni a průvodci mu byli poštmistři z Koclířova a Gruny. Podobné návštěvy na Hřebečsku se opakovaly 2. října 1781 a 25. září 1783. Mnoho zpráv o císařských návštěvách však náleží mezi pověsti a legendy.
30. června byla otevřena škola u sv. Floriána.
1780
Byla zřízena triviální škola ve Čtyřiceti Lánech.
25. září se svitavským děkanem a farářem stal Anton Vutz, svobodný pán von Rolsberg. Děkanát spravoval až do své smrti 23. ledna 1815, i když byl několik let před smrtí slepý.
1781
1. listopadu bylo zrušeno nevolnictví.
4. září vypukl největší požár ve svitavské historii, během něhož takřka celé město vyhořelo.
1782 - 1787
Primátorem se stal Johann Nep. Christ.
1782
Josef II. potvrdil městu platnost konfirmace privilegií od Karla VI. z r. 1735.
K císaři se v roce 1783 vypravila deputace se žádostí, aby panovník k prospěchu řemesel schválil novou dohodu a umožnil tím výrobu nového pěkného zboží.
Doloženo řemenářské řemeslo.
V říjnu pokračovaly stavební práce na výstavbě některých kamenných silnic. Byla připomínána oprava rozbité cesty, vedoucí z Městečka Trnávky přes Mor. Třebovou, Boršov, Hřebeč a Koclířov do Svitav.
1783
Svitavští tkalci se pokusili uzavřít rozsáhlou zakázku na dodávku svých výrobků do Vídně.
Nařízením Josefa II. byla zrušena všechna náboženská bratrstva, což bylo prováděno rozhodnutím komise pro likvidaci bratrstev.
1784
20. února vyšel patent Josefa II., který zaváděl povinnost obcí vést registra narození, sňatků a úmrtí. Registra se stala základem pro vedení matrik.
1784
1. října byla dokončena oprava sanktusníku na kostele Navštívení Panny Marie a do ní uložena pamětní listina s cenami potravin a seznamem členů městské rady.
Johann Christoph Etzl z Rychnova v Čechách zakoupil od soukenického cechu dům na předměstí č.p. 35 tehdejšího číslování, v němž směl barvit sukno s použitím pouze modré a zelené barvy. Roku 1805 se stal držitelem barvírny moravskotřebovský Johann Pfundheller ml., který barvírnu zcela přestavěl.. Po jeho smrti se barvírna stala majetkem Adalberta Neumeistera a Franze Gaebelera (rok 1824).
Nařízením císaře Josefa II. bylo zrušeno Bratrstvo Sedmibolestné Panny Marie ve Svitavách. Bohatá mešní nadace a kapitál bratrstva ve výši 10 000 zl. byly přeneseny do kapucínského kláštera ve Fulneku.
Na pozemcích Margarethengrunde zakoupil od obce jakýsi Johann Rößner stavební parcelu s vyvěrajícím praménkem vody za účelem výstavby nových lázní. Jméno pozemku pocházelo podle obrázku sv. Markéty, který stával vedle pramene.
1785
Zrušení lidového soudu a vytvoření městského úřadu s jedním právnickým úředníkem - syndikem.
22. května byla otevřena nová poštovní dráha z Brna přes Svitavy na Hradec Králové, což znamená i první doklad o poštovním úřadu ve Svitavách (viz 1754).
1786
Byly na císařský příkaz z roku 1783 reluovány roboty na biskupských panstvích a s poddanými uzavírány příslušné smlouvy. Roboty sice nezmizely, ale povinnosti poddaných byly mnohem přesněji stanoveny a řada robot odpadla, některé byly placeny. Většina robot byla převedena na peněžní plat.
Pro město byl vypracován tzv. josefinský katastr, který byl v roce 1788 dokončen i pro předměstí. Ve vnitřním městě evidoval 161 dům, na předměstí 232 domy. Dohromady stály ve městě 393 domy. Neméně zajímavý je popis zdejšího Nového města z roku 1797, kdy se uvádí 17 usedlostí na pravé straně směrem do města a 22 na straně levé. Při něm existovala ještě jedna část, těsně se přimykající k městským hradbám, kolem rybníka Schwemmteich. Lokalita byla ještě rozlišena přívlastky Horní a Dolní Ober und Unter Schwemmteich a stálo zde 26 číslovaných domů. V části Margarethengasse (dnes Lázeňská ulice) stávalo 13 číslovaných domů. Na ulici Melzgasse (dnes Purkyňova) stálo 52 číslovaných domů, v lokalitě Brněnské ulice 23, na Školní ulici 13, Mühlgasse 13, Hältergasse 30, při Lehmgasse (dnes Hrnčířská) 10 a na předměstí Lerchenfeld a Lanškrounské ulici 7 číslovaných domů.
E. Hanke uvedl, že ve svitavském kraji žije množství pracovitých lidí, kteří vedle zanedbatelného pěstování obilí a chovu dobytka, pěstují velké množství lnu, z něhož tkají kvalitní plátna.
1787
9. října byly dokončeny stavební práce na opravě požárem zničené radniční věže osazením věžní báně. Náklady na její opravu dosáhly 459 zl.
Svitavský děkanát se stal součástí boskovického arcikněžství.
První jménem známý učitel lačnovské školy Franz Rudisch z Opatova. Ten zde působil do 1. dubna 1835.
1788
Vznikl částečně regulovaný magistrát.
1788 -1805
Svitavským starostou zvolen Johann Chrisostomus Werner.
1789
Zřízen chudobinec „Armeninstitut“ s vlastním disponibilním kapitálem.
1790 - 1791
Sucho, které značně ztěžovalo opravy městských budov a kostela.
V tomto období bylo v okolí Svitav a Mor. Třebové v provozu 1 500 tkalcovských stavů, které vyráběly 75 000 kusů plátěného zboží.
1793
Listinou z 6. dubna, sepsanou ve Vídni, císař František II. povolil městu platnost konfirmace privilegií od Karla VI. z roku 1735 a Josefa II. z roku 1782 a povolil druhý týdenní trh konaný v pátek.
kolem r. 1795
Na Hřebečsku se poprvé objevila bavlna, kterou si z Brna přivezli v balíku svitavští tkalci. Zpočátku si s tímto materiálem nedovedli poradit, spřádali jej na ručních kolovratech a někteří dokázali vyrobit útkovou přízi.
.
Nájemcem zdejší barvírny se stal Ignác Richter, který si činil nárok na monopol ve městě. Zadávání barvení suken jinam bylo stíháno různými tresty. Roku 1823 byla barvírna pronajata Leopoldu Heimrichovi.
Byla částečně dokončena oprava kostela Narození Panny Marie, zcela zničeného po požáru v roce 1781. 3. září 1795 byla zastřešena hlavní věž, kam byla uložena pamětní listina podrobně líčící škody na kostele.
1796
Kostel na náměstí byl nově zasvěcen Navštívení Panny Marie (dříve Narození P. Marie).
1797
Počet domů ve vnitřním městě dosáhl 155 a na předměstí stálo 223 domů s provozovanou živností. Dále ve vnitřním městě pracovalo 79 soukeníků a tkalců. Na předměstí pak 135 soukeníků a tkalců.
1798
Nové varhany mariánského kostela s 24 rejstříky postavil Josef Sebastian Staudinger z Andělské Hory.
1799
Od 29. června projížděly městem koleny ruské armády generála Alexandra Korsakova, následované v červenci sbory francouzských emigrantů.
Tweet