Rostliny

Záraza hořčíková u Vendolí
Houby v Opatovském lese – dva roky mykologického zájmu

Záraza hořčíková u Vendolí

Zárazy patří mezi nezelené cizopasné rostliny, které parazitují na kořenech cévnatých rostlin. V České republice je známo téměř dvacet zástupců tohoto rodu, většina z nich je úzce vázána  na několik málo hostitelských druhů rostlin. Výskyt záraz je na našem území soustředěn zejména do suchých trávníků v teplých oblastech (střední a severozápadní Čechy, jižní Morava), pouze několik druhů častěji vystupuje i do vyšších, chladnějších poloh. Většina záraz patří mezi vzácné a ohrožené druhy naší květeny.

Záraza hořčíková (Orobanche picridis) parazituje téměř výhradně na žlutě kvetoucím hořčíku jestřábníkolistém (Picris hieracioides) z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). I v minulosti šlo o dosti vzácnou zárazu a v posledních desetiletích byla zaznamenána pouze na nemnoha nalezištích na jižní Moravě a v Českém středohoří. Ze Svitavska byl znám jediný spolehlivý údaj o výskytu doložený nedatovanou herbářovou položkou v herbáři Univerzity Karlovy, která pocházela z okolí Vendolí. Zárazu zde sbíral svitavský učitel P. Schreiber (zemřel r. 1924) pravděpodobně někdy na počátku minulého století a od té doby nebyla v okolí Svitav pozorována. V roce 2011 ji však překvapivě nalezl J. Roleček v zářezu železniční trati poblíž zastávky Vendolí-zastávka. Záraza zde, spolu se svým hostitelem, osídluje nezapojenou vegetaci na mělké opukové zvětralině. Celkem bylo na lokalitě nalezeno 10 jedinců tohoto kriticky ohroženého druhu. Jde o pozoruhodný izolovaný výskyt v klimaticky poměrně chladné a vlhké oblasti. Zároveň je to jedna z nejvýše položených lokalit zárazy na našem území (550 m n. m.). Z dalších regionálně méně častých druhů, které hostí opuková suť v zářezu, lze uvést konopici úzkolistou (Galeopsis angustifolia) a rýt žlutý (Reseda lutea). Ve zbytcích suchých trávníků nad zářezem se potom lze často setkat s pozdně kvetoucím hořečkem brvitým (Gentianopsis ciliata) a dále např. s rmenem barvířským (Anthemis tinctoria) a smělkem jehlancovitým (Koeleria pyramidata). O nálezu zárazy a její lokalitě u Vendolí je připravován podrobnější článek (Roleček & Novák in prep.).

Pavel Novák

Houby v Opatovském lese – dva roky mykologického zájmu

Okolí Opatova patří z hlediska biologických výzkumů mezi jedny z nejlépe zmapovaných oblastí Svitavska. Ornitologicky je území významné zejména rybniční soustavou, která přitahuje v období migrace množství vodního ptactva a poskytuje také vhodné hnízdní příležitosti. Rybníky, zejména největší  Hvězda a Nový spolu s rybníkem Mušlovým navazují téměř plynule na souvislé lesní celky, přičemž tím nejvýznamnějším je bezesporu rozsáhlý Opatovský les táhnoucí se od Opatova až po Českou Třebovou a Litomyšl. V lese nalezneme dvě přírodní rezervace vyhlášené v devadesátých letech, a to PR Královu zahradu chránící rozsáhlé plochy bledulí jarních a PR Psí kuchyni chránící relativně zachovalé bučiny. Část lesa představují cenné původní podmáčené smrčiny, velkou část ovšem tvoří monokulturní smrčiny hospodářsky využívaného lesa společně s vtroušenými celky borovic a modřínů. V okrajích lesa se uplatňují dřeviny jako bříza, dub či lípa. Významnou částí lesa jsou rovněž olšiny, které nacházíme hlavně podél toků.   

Území je zmapováno částečně z hlediska výskytu cévnatých rostlin (průzkumy zde a v blízkém okolí  prováděl např. Pavel Lustyk, na něj navazují v posledních letech Filip Jetmar a Pavel Novák). V lese tak byla zjištěna řada poměrně vzácných druhů rostlin, ale území je botanicky cenné právě pro společenstva vázaná na podmáčené smrčiny a květnaté bučiny.

Poněkud méně je les zmapován z hlediska výskytu makromycet. Nejvýznamnější prací je v tomto ohledu inventarizační průzkum PR Psí kuchyně, který pro Pardubický kraj prováděli v letech 2001-2005 mykologové Libor Tmej a Jan Kramoliš z České mykologické společnosti. V průběhu inventarizace zjistili na 154 druhů  hub a nalezli řadu významných druhů. Mezi takové nálezy patří např. čapulka jedlová Heyderia abietis, strmělka ojíněná Clitocybe radicellata, čirůvka černošupinatá Tricholoma atrosquamosum nebo čirůvka načervenalá Tricholoma orirubens. Houbami dotčeného území se dále okrajově zabývá Martin Mička z České Třebové a i dříve zabýval známý svitavský mykolog Josef Zedník. Společně s posledně jmenovaným jsme v roce 2009 započali intenzivnější průzkum mykoflory Opatovského lesa.

Z nálezů uskutečněných v průběhu necelých dvou let nelze dělat podstatné závěry, nicméně na určitou představu o území alespoň zčásti stačí. V letech 2009 a 2010 jsme zde zjistili více než 260 taxonů makromycet.  Z uvedených 260 taxonů bylo na 170 bezpečně určeno do druhu,  z toho9 druhů je uvedených v současné Červené knize makromycet ČR (2006). V případě ostatních taxonů byl někdy určen pouze rod, případně (a to je u hub velmi častým jevem) se může jednat o jeden ze dvou nebo více velmi podobných druhů, jejichž nálezy musí být pro přesnou determinaci mikroskopovány. Zjištěnému počtu druhů určitě napomohli poměrně “houbařsky“ příznivé roky, na druhou stranu v lese nebyly zatím navštíveny všechny mykologicky vhodné lokality, chybí také jarní aspekt. Na základě dosavadních průzkumů lze odhadovat, i když velmi vágně, celkové množství druhů hub (samozřejmě mimo tzv. mikromycety) v Opatovském lese někde okolo 500 druhů – tento údaj bude samozřejmě závislý m.j. na klimatických podmínkách a na celkovém období, kdy bude les sledován. Pro srovnání kolega  Jiří Polčák, který se zabývá dlouhodobým průzkumem hub  na území Hostýnských vrchů uvádí  za dvanáct let více než 900 druhů hub.

Mezi zajímavější nálezy hub náleží mikropopulace lošákovitého zástupce bělozubu nafialovělého Bankera violascens (kategorie v ČK – ohrožený), jehož druhou lokalitu v Opatovském lese se nám podařilo objevit v roce 2009, bohužel po lesnických zásazích v místě výskytu nebyl v roce 2010 potvrzen, a tak se nadále nachází pouze na jednom místě. Obdobný osud mělo nedaleké místo výskytu křemenáče smrkového Leccinum piceinum, i zde došlo k devastaci místa výřezem a v roce 2010 nebyl druh zjištěn. Naštěstí se podařilo po intervenci u Lesů ČR zajistit alespoň částečně místo výskytu prvně jmenovaného druhu. Problémem těchto druhů je výskyt mimo chráněná území v monokulturní smrčině. Potěšující je naopak stabilní výskyt lošáku jeleního Sarcodon imbricatus, který v lese můžeme nalézt na více místech, zejména podél cest. Lošák palčivý Hydnellum peckii byl nalezen na dvou místech v roce 2009, ale letos již potvrzen nebyl. 

V roce 2010 byly podmínky velmi příznivé pro růst různých druhů chřapáčů – např. chřapáč pýřitý Helvella macropus  byl nalezen na několika místech, nalezeny byly také chřapáč pružný Helvella elastica, chřapáč jamkatý Helvella lacunosa a vzácnější chřapáč tmavý Helvella atra. Lupenaté houby jsou zastoupeny různými a vesměs dobře známými druhy muchomůrek, bedel, penízovek nebo čirůvek. Zajímavým je  např. nález čirůvky nevonné Tricholoma inamoenum,    utohoto druhu budou ovšem sledovány výtrusy pro možnou záměnu s druhem T.lascivum.

Opatovský les je domovem celé řady druhů pavučincovitých a vláknic. Mezi krásné pavučince náleží např. pavučinec červenošupinný Cortinarius bolaris, vázaný na buky nebo pavučinec náramkovitý Cortinarius armillatus. V roce 2010 byla nalezena také lokalita ohrožené vláknice zardělé Inocybe whitei. Uvedené skupiny jsou ovšem taxonomicky obsáhlé a zejména jejich determinace je bez použití mikroskopie velmi obtížná.

V lese můžeme samozřejmě dále najít velké množství druhů ryzců (Lactarius) a holubinek (Russula) a také houby hřibovité,  z nichž   jednou z nejnápadnějších  a podivně vyhlížejících je šiškovec černý Strobilomyces strobilaceus. Mezi další zajímavé druhy lesa patří rudoušek uťatýRhodocybe gemina, jedlá, příjemně vonící lupenitá houba, v lese rostoucí na několika lokalitách, v neposlední řadě se zde můžeme také setkat s hvězdovkami (Geastrum), z nichž nejhojnější jehvězdovka brvitá Geastrum fimbriatum.

Průzkum druhového společenstva hub Opatovského lesa bude pokračovat za příznivých podmínek také v následujících letech. I z tohoto důvodu budeme vděční za jakékoliv nahlášení či fotografii zajímavého druhu od přírodovědců, kteří se v území pohybují. Doufáme, že počet nálezů druhů ohrožených nebo vzácných bude do budoucna stoupat  a jako vedlejší efekt tato skutečnost podnítí i zájem ostatních milovníků přírody o houby nejen na talíři.

Milan Janoušek a Josef Zedník