Svitavští světáci - 18. díl - Monika Brusenbauch Meislová

30Led2020

Doktorka Monika Brusenbauch Meislová se ve Svitavách narodila, chodila do základní školy a na gymnázium. Studium a posléze kariéra ji zavály do Brna a rovněž do nejrůznějších zemí světa. Působí na Masarykově univerzitě, je uznávanou odbornicí na Brexit a britskou politiku, často spolupracuje s Českou televizí a dalšími médii. S manželem a dětmi Teodorem a Sofií žije v rodném městě.

Jaká je Vaše první vzpomínka na dětství či mládí? A oblíbené místo ve Svitavách?

„Na dětství ve Svitavách mám jen ty nejkrásnější vzpomínky! S rodiči a bratrem jsme chodili pouštět draky na pole u železniční trati, přibližně do míst, kde se dnes nachází discgolfové hřiště. V posledních letech je jedním z mých nejoblíbenějších míst Vodárenský les, kam chodím pravidelně běhat. A samozřejmě místní knihovna.“

Studovala jste politologii a evropská studia, proč jste šla tímto směrem? A co jste si odnesla ze studií v zahraničí?

„Vždy jsem se zajímala o politiku, hlavně tu zahraniční, a bavily mě jazyky. V mých univerzitních studiích se obojí ideálně propojilo. Byla to vynikající volba.

Mám zkušenost se studiem v Čechách, Velké Británii a Německu a odevšad jsem si odnesla mnoho cenného. Z české univerzity důraz na týmovou práci, z německé na kritické myšlení a z britské na schopnost obhájit vlastní názor. Se šprtáním nazpaměť by se člověk v zahraničí daleko nedostal; dodnes si pamatuji, jak mě překvapilo, když jsme v Británii mohli u jedné zkoušky používat i vlastní zápisky z hodin. Dnes se tak občas děje i u nás, tehdy mi to ale vyrazilo dech.“

Co Vás na Vaší vystudované oblasti nejvíce baví?

„Nesmírně mě fascinuje britská politika, její proměny, vývoj a specifika, to je dlouhodobě moje srdcová záležitost. Hluboce mě zajímá i analýza diskurzu, tedy výzkum toho, jak se o určitých věcech ve veřejném prostoru hovoří. Mám velké štěstí, že působím zrovna na naší katedře, která je špičkovým vysokoškolským pracovištěm, a mohu se tak naplno věnovat právě tomu, co mě baví nejvíc.“

Co obnáší Vaše zaměstnání na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity?

„Podílím se například na výuce i výzkumu, publikuji, ať už sama či ve spolupráci se svými skvělými kolegy, vedu bakalářské a diplomové práce, zkouším, pracuji na projektech, přednáším na konferencích v Čechách i v zahraničí, hovořím do médií, účastním se veřejných debat, spoustu času samozřejmě trávím i nezbytnou administrativou.“

Vyučujete studenty, je to pro Vás příjemná součást práce?

„Přednáším na bakalářském i magisterském stupni studia a náramně mě to baví. Na katedře máme fantastické studenty a studentky - velmi šikovné, zapálené a vnímavé, aplikujeme i různé moderní, neotřelé výukové metody, velký důraz klademe na interakci a diskusi, takže je to čirá radost.“  

Jak se člověk dostane k přednášení na tak prestižních institucích, jakou je například University College London?

„UCL vypsala výběrové řízení na výzkumný pobyt pro zahraniční vědce, já se do něj se svým výzkumným projektem přihlásila a ke své velké radosti v něm uspěla.“

Vaším dalším profesním cílem je habilitace-docentura. Co je k tomu vlastně potřeba?

„Ano, habilitace představuje další přirozený stupeň akademického profesního žebříčku. Aby se člověk stal docentem, musí mimo jiné dělat excelentní výzkum mezinárodně konkurenceschopné kvality, publikovat v prestižních časopisech, vést diplomové práce, spolupracovat se zahraničím, uspět se svým projektem v nějaké grantové soutěži a v neposlední řadě obhájit před vědeckou radou takzvaný habilitační spis.“

Brexit je jedním z Vašich hlavních výzkumných zájmů, jaký na něj máte názor? A jak zasáhne Česko?

„Z výzkumného hlediska je výstupový proces fascinující matérií. Jako vědec k němu musím přistupovat objektivně a nestranně, osobně mě však odchod Velké Británie z EU zarmucuje. Česká republika nebude následky Brexitu postižena tolik jako třeba Irsko či Nizozemí, ve Spojeném království ale ztrácí důležitého partnera, s nímž na evropské úrovni spolupracovala v řadě politik a mnohdy se za něj i schovávala.“

Přednášíte v Česku, na Slovensku, v zahraničí. Lze stručně charakterizovat, jaké je kde smýšlení o Brexitu?

„Asi nepřekvapí, že kromě domácí půdy přednáším nejraději ve Velké Británii, kde je pedagog spíše mentorem než nějakou nadřazenou entitou.  Zrovna v Británii je otázka Brexitu samozřejmě vysoce citlivá a nepřestává silně rezonovat ani tři a půl roku po referendu. V akademické a vědecké sféře, v níž se pohybuji nejčastěji, jednoznačně převládají zastánci setrvání v EU, takže je tam stále cítit velká míra frustrace a zklamání.“

Jaký nejzajímavější dotaz jste dostala?

„Z neobvyklých dotazů mi utkvěl v hlavě třeba ten, jak se nám v podhůří Kavkazu a všudypřítomné atmosféře strachu vlastně žije. Od anglického „Chechnya“ není totiž k „Czechia“ či „Czech Republic“ až tak daleko. Dotazů, těch relevantních, je někdy tolik, že se se studenty po přednášce přesuneme do kavárny, abychom stihli vše důkladně probrat :-)“

Často komentujete britskou politiku pro média… jste před živým vstupem nervózní? 

„Nervozitě se člověk neubrání, přece jen se jedná o přímé přenosy. Každému vstupu vždy předchází pečlivá příprava, kdy pročítám nejnovější analýzy, sleduji debaty v britském parlamentu nebo si volám po Skypu s britskými kolegy. Někdy jsou podmínky poněkud bojové, na jaře jsem třeba byla na konferenci v kanadském Torontu a pro Studio 6 komentovala situaci okolo Brexitu po Skypu z hotelového pokoje ve tři hodiny ráno tamního času.“

Jste maminkou dvou dětí, jak lze skloubit tak skvělá kariéra s rodinným životem? Netrpí Vaše záliby? Cestování snad ne… Které destinace jste navštívili a které jsou v plánu?

„Mám obrovské štěstí na opravdu vynikající rodinné zázemí. Bez obrovské podpory ze strany manžela a celé rodiny by to nešlo, jsem jim za to hluboce vděčná. A bez koníčků také ne – nikde si nevyčistím hlavu tak, jako při běhání.

Děti naštěstí podědily naši touhu po cestování, cestujeme s nimi od jejich útlého věku a všichni čtyři si to maximálně užíváme. Jsou to bezvadní parťáci – nadšení, zvídaví a nefňukající. Vždy se snažíme danou zemi poznat co nejdůkladněji, takže pak téměř každou noc spíme někde jinde, což je někdy logisticky poněkud náročné, ale stojí to za to! Už jsme takto s dětmi procestovali například Irsko, Portugalsko, východní pobřeží USA, Slovinsko, Bulharsko, Provence či jižní Francii; letos na jaře nás čeká Londýn, v létě Skotsko a na podzim možná i Island.“ Petra Soukupová