Děti patří domů - rozhovor s Lukášem Danišem

Spolek Děti patří domů existuje již od roku 2008, nicméně až od roku 2013 se s novelou zákona o sociálně právní ochraně dětí stal doprovodnou organizací pro pěstouny. Sídlí ve Svitavách a rodiny nyní provází celkem v sedmi krajích České republiky. Jeho posláním je podporovat a rozvíjet náhradní rodinnou péči a hostitelskou péči v naší zemi s hlavním cílem naplnit právo a potřebu dětí žít v rodině u „svých lidí“. To vše napomáhá ke snižování počtu dětí v dětských domovech a kojeneckých ústavech.

Bližší principy nám přiblížil Lukáš Daniš, klíčový pracovník spolku a koordinátor projektu Hostitelská péče. Sám si v dětství prošel podobnými potížemi, proto se problematice dokáže nyní věnovat i s vlastním nadhledem. „Moje zkušenosti s životem v dětském domově a v pěstounské péči mi pomáhají v práci s klienty a dětmi, které za sebou mají podobný příběh,“ dodává Lukáš, „měl jsem velké štěstí v tom, na jaké lidi jsem časem narážel.“ Od osmi let vyrůstal v dětském domově. Na střední škole se shodou náhod dostal k možnosti hostitelské péče, která přerostla v péči pěstounskou. Je absolventem oboru pedagogiky na VOŠ v Litomyšli, kde si v rámci praxe vyzkoušel i působení ve „svém“ dětském domově. Po čtyřech letech ve středisku výchovné péče nakonec zakotvil ve sdružení Děti patří domů, kde se již od roku 2008 zapojuje do nejrůznějších projektů.

Lukáš (vlevo na fotografii) pracuje na pozici klíčového pracovníka. Ta spočívá především v přímé spolupráci s rodinami, které provází. „Každý z nás, kdo jsme v této roli, má určitý počet rodin, kterým se v případě potřeby věnuje,“ komentuje Lukáš. Osobní schůzky s rodinami minimálně jednou za dva měsíce má ustanovené zákonem. Smyslem je především pomáhat se zajištěním vzdělávání pro pěstouny, zprostředkování odborné pomoci a případně zajistit nebo poskytnout „respitní péči“ (tábory, víkendové pobyty pro děti), na kterou mají pěstouni nárok až 14 dní ročně.

Zároveň je koordinátorem projektu Hostitelská péče. Tento projekt je formou přátelství mezi rodinou a dítětem, může probíhat formou návštěv v dětském domově, v rodině nebo i formou výletů. Hostitelská péče se zaměřuje na starší děti (cca od 10 let), které mají nižší šanci dostat se do rodiny, ať už do vlastní či pěstounské. „Pořádáme semináře pro zájemce o hostitelskou péči a kurzy, kde se snažíme poskytnout co možná nejvíce informací o tom, jak projekt funguje a jak proces vypadá“ popisuje blíže princip projektu Lukáš. Podle něj je důležité, aby lidé věděli, do čeho v případě zájmu jdou a pomáhá to zabránit bezhlavému „zachraňování“ dětí bez dostatečných informací a znalostí. „Nejedná se zde o náhradní rodinnou péči, jako tomu je u péče pěstounské, je však mnoho případů, kdy se z hostitelů stanou postupem času pěstouni,“ přibližuje Lukáš.

Není tomu tak dávno, co Lukáš převzal od odborné poroty ocenění Zlatý banán. „Zlatý banán je ocenění pro příběh roku o tom, jak neziskové organizace se Značkou spolehlivosti, kterou uděluje Asociace veřejně prospěšných organizací ČR (AVPO ČR), mění život k lepšímu,“ vysvětluje princip ocenění vítěz posledního (a zároveň prvního) ročníku soutěže. Příběhy, které mohou držitelé Značky spolehlivosti přihlásit, musí přímo vázat na poslání organizace. Konkrétní příběh by měl ukázat, kde konkrétně získané peníze od dárců pomáhají.

„Je mi líto všech dětí, které neměly to štěstí a dospěly v dětském domově. Ne tolik proto, v čem je dětský domov ovlivnil, ale v čem je ze své podstaty ovlivnit nemohl.“ – Lukáš Daniš.

Jiří Johanides